po r. 1879 namíchal Nerudovi Osud, tento nevypočí .•.
tatelný alchymista, menšího elixiru, který vrací na

čas mládí. v

Dvojí pobyt n.a Sumavě, odkud si N eruda přinesl také
»Romanci o Cerném jezeře«,občerstvuje jeho fysické
síly; krátké a prudké erotické dobrodružství, dnes za ..•
halené mlhou diskretnosti, obrozuje jeho smysly; objetí
a svatba, tot dva obrazy, jimiž N eruda vždycky znovu
zachycuje své cítění i svůj názor krajinný. Ale teprve
choroba, která sleduje hned po dočasném omlazení,
otevírá písním, jež jako včely shromáždily se vúle bás",
níkově, česlo: Neruda sám o tom píše v dopise z jara
1883: :.Před 25 lety, když mně ťřátelé vyčítali, že ne",
mám lyrického citu, odpovědě jsem: "Počkejte, však
já také budu psát lyriku, až sestárnu." Ani jsem sám
nevěděl, jak divnou pravdu pronáším, třeba jsem měl
slova ta v duchu dobře motivována. A ejhle, stáří ještě
nepřišlo, přišla ale choroba a cit dostal vrch. A jakmile
je člověku jen trochu zas líp, vzkvétá opět bujnost a
cit se choulí do koutku. Jsme to lidé!. .. (jO

Celému tomuto intimnímu processu dovedl Neruda se
zcela ojedinělým uměním a s obdivuhodnou h~~odár'"
ností dáti ráz lyrického cyklu. Jestliže již v »Knihách
veršů« honosil se darem illustrovati duševní stavy pří ..•
rodními obrazy, proměnil nyní tuto schopnost v celou
básnickou methodu: roční život přírody od prvního
tušení jara až k zimním bouřím poskytuje mu v časovém
sledu souvislou řadu prostých a hlubokých symbolů
pro příběhy srdce, které z churavé mdloby resigno~
vaného stáří probouzí se k (Iplnému obrození a pak,

81