Proti rozmarné hře motivů podzimních řazeny jsou
motivy zimní opětně jako první cyklus s účelnou psy'"
chologickou úmyslností: od chvilkové melancholie nad
příchodem mrazné zimy a nad rakví dívčinou sestu=
puje básník hluboko na dno hoře obecně lidského, na
jehož themata básněna byla jeho lyrika vůbec: smutek
života bez pokračování, výčitka lásky nedožité a zra=
zené, stesk stáří nad slabými křídly pozdního
zpěvu.to vše podává si ruce jako vlna vlně. Pak vyvře ještě
několik spodních přímo fysiologických bolestí: hrůza
bezesných nocí, ukrutný stisk nemoci, tušení blížící se
smrti; jen malé prosté výkřiky bez příkras a básni=
ckých dekorací nahrazují uzavřená čísla lyrická. Když
konečně básník v bolestné námaze soustředí poslední
tvůrčí sílu, aby zachytil i konec svůj mohutnými sym=
boly a zapěl si vlastní žalm pohřební v hymnickém
slohu, jakým byl oslavil velké tragoedie ves měrné,
jest nejen uzavřen tento »rok duše«, ale i básníkův
vývoj vůbec. ~

85