ladově, jest to první ze »2pěvů pátečních«; hymnické
pathos, verbalistická nádhera, myšlenkový lyrismus
řadí báseň, zcela různorodou v rámci »Ballad a roman
•cí« přímo k několika rhetorickým fugám »Písní kosmi
•ckých«. Již tu marně pokouší se N eruda svou
rozlome..nou subjektivitu spoutat epickou fahulací, krajinářskou
výzdobou, a tak bude dvojnásobně i ve »2pěvech pá
•.tečních«, z nichž nejstarší časově se těsně druží k to
•muto temnému šumavskému motivu. Tři ze »2pěvů
pátečních« jsou přímo obnažené zkrvácené konfesse:
báseň »Ecco homo«, v níž leží klíč celého cyklu;
slavná synthesa Nerudova citového života »Láska« a
konečně i melancholická modlitba »Anděl strážce«, ta
zvláštní směs naivnosti dětské a smutku stařeckého. Je
•.stliže v předposledním z »Prostých motivů« Nerudova
touha, aby »ve smrti žhnul ještě jeho duch a jeho ctnost
jako červánky kolem země«,zkameněla v přísný obraz
veliké pýchy a krásy, chvěje se tuto již jen v nepokryté,
palčivé muce:

»Já nedím: ,Bohu dík, jsem lepší jiných!'
Kdož smí se přímit, než se život zhroutí,
než poslední doběhne z hodin stinných,
že cesty kal mu roucho neposmoutí?«

A úryvek osobní zpovědi chová každá z ostatních
básní, takže ještě před odchodem v praegnantních ná
•.povědech a ve výmluvných narážkách zjeví se celý
N erudův život. Chudičké dětství sociálního vyvržence

87