zabolí ještě jednou a matčiny oči zase upokojí. Junácké
sny o svobodě národti zahrají mladým svým žárem
a tmavá skepse doby za živa pohřbených zatáhne je
svými mračny. Bolestná vzpomínka na lásku
zaškr..cenou předčasnou smrtí zatřese naposled srdcem a
resignace klade po znovu na hroby věnce bez vtině a
bez pelu. Jakoby v horečce zjeví se starému
putovníku daleká arabská poušf a šumavské hvozdy zašumí
do sirého městského bytu svými haluzemi. A jako
všickni starci přivírající nedlouho před skonem oči, má
tuto i Neruda obrácenou perspektivu »Co statkem
mým, to zřím jak v dálce stinné, co zmizelo, mně sku .•.
tečností kyne«.

V citové sféře, kterou teď poprvé u Nerudy neovládá
a nekontroUuje přísný rozum, odehrává se process ob
•dobný: veškeré prvky životem dobyté, disciplinou kul .•.
tury a palaestrou praktické filosofie uměle vypěstované
ruší se zvolna a ztistává několik základních vztahti
ro,.dových, ra90vých, náboženských, jimž Neruda dává
nejinak než messianisté polští národnostní obsah.V pa
•šíjovém vlastenectví, této dominantě všech »Zpěvti
pátečních«, kříží se zvláštní kontrasty: Neruda ne
•přestává být liberálem a zachvívá se v náboženských
ekstasích; mluví stále v symbolech katolické lithurgie
a inspiruje se mocně husitstvím; prožívá až do dna
bytosti tragiku národní minulosti a vrací se k radikál
•nímu protihistorismu mladoněmeckých svých letl zpívá
svatoaušní pozdravy kosmopolitickému zbratření ná
.•.rodti a stupňuje chvílemi svou messianskou víru ve
vyvolené poslání svého lidu až k chauvinismu; láme

88