askety svíjejícího se hrozně pod svou kutnou a pod svým
provazem, tvoří temné kouzlo trýznění, znásobený požitek muk.
Inspirováni velmi smyslnými potřebami a zálibami (byť
nevyslovenými) šlechtických a kněžských svých zákazníků, barokní mistři
dláta a štětce nerozpakovali se podávati ve svých dílech synthesu
vášní, jimiž sami byli stravováni. Takto vynalézali však zároveň
světská lákadla, kterými číhala protireformace na duše jako
ptáčník důmyslný a nebezpečný.

Ještě dnes poutník, pokrytý potem i prachem ulice, utíká se
důvěrně do podloubí oltářovité fasády podivuhodného chrámu sv.
Salvatora a procházeje se klidně mezi jeho vlašskými sloupy,
vdechuje žíznivě studený vzduch, proudící z růžového dna chrámu,
ponořeného hluboko do země ..• Jak asi toužila srdce XVII. věku,
usmýkaná vřavou dcby, potopiti se zcela do těchto mrazivých
proudů a utonouti v nich! S kamenné loggie houpající se na těchto
obloucích a sloupech žehnají a kynou obrovští světci, biskupové
a papeži, filosofové a spisovatelé církevní v tiarách a infulích,
a přehlušuje-li dnes lomoz tramvají, rachot vozů a křik chodců
slova učeného jejich disputu, mluví o něm alespoň jejich veliká
a přesvědčivá gesta, tak vražedná pro protější novogotickou
ztrnulou sochu Karla IV. Jako se slétají teď ptáci na kovové větve
pozlacených kytic, které na balustrádě rytmicky se střídají se
sochami, tak se slétaly duše lidí, prahnoucích po rozřešení
dogmatických krisí, pod ochranu těch kamenných dialektiků, zatím co se
ženská srdce oddávala v důvěře laskavému úsměvu Spasitele, jenž
ze stinného výklenku pod trojhranným štítem volal a zval k sobě.
Jak vám, ó svůdní a nebezpeční mistři katolické renesance, měli
odolati lidé sedmnáctého ,věku, jimž víra byla rozkoší a
zbožňování potřebou, když my, skeptikové, opovrhující vašimi
náboženskými předpoklady, každodenně podléháme vašim úskokům a

12