turu Luraghů vyvrcholil později palác Kolovrata Libštejnského
v Ostruhové ulici, jenž je znám pode jménem paláce Thunského,
- a opět ulice Ostruhová, plná měšťanské a rozmarné
pitoresknosti, byla náhle znobilisována. Rozlehlé a vážné průčelí paláce,
rozčleněné horizontálně i svisle s velkým vděkem geometrickým,
rozkvetlo novým životem pod zázračnýma rukama Braunovýma:
svrchovaný sochař, jenž byl s každý úkol naň vznesený, pochopil
bystře celkovou koncepci Luraghovu i základní požadavek
hraběte Kolovrata. Dva orlové, ptáci královští, nesou na mohutných
křídlech oblouk portálu, na němž v konversaci vybrané, graciosní
a především tlumené, usedli nejvyšší bohové, Jupiter s Junonou.

Duše XVII. věku, prahnoucí po velkém vzrušení, se vzpínaly
v myšlenkových svých touhách po Nekonečnu. Nad světem, jehož
se zmocňovaly svými žhavými smysly a jejž se pokoušely
ovládnouti svou panovačnou vůlí, se jim klenul vesmír jiný,
nepochopitelný, nezbadatelný a lákající k sobě svým nadsmyslným
tajemstvím. Hvězdáři a kosmologové té doby, z nichž Kepler a
Tycho Brahe měli své observatoře také v Praze, otevírali
vědeckým způsobem pohledy do Nekonečna fysického. Bohoslovci a
extatíkové se současně vznášeli u vytržení do bezmezných prostor
Nebes, jež se ztrácely v nezbadatelném kouzlu světla a záře. Pathetický
cit roztoužených srdcí vrávoral v rozkošnickém omámení touto
říšlnadsvětnou, rozplývající se v zlatých mlhách tajemné nálady.
Avšak i tuto oblast posléze ovládl účelný racionalismus jesuitů.
Do prostor nebeských přenesli jesuité touž hierarchii státně
církevní, jíž jejich politický duch naplňoval zemi. Myšlenku o
stupňovité organisaci církve promítli do končin nadpozemských
jakožto skvělou idei o obcovánj svatých: vedle církve viditelné,
seskupené u stupňů papežského trůnu, církev neviditelná,
rozIo
25