18

své Inadšené deklamace také ,Václav Sole a Svato~
pluk Cech. Vlastenectví, které v těchto dľirazných a
názorných chansonách Neruda českým srdcím
vštěpuJe příklady a obdobami z kosmu, jest jiné než
bolestný a krvavý cit národní, reptající a skřípající
zuby v třdim 'Oddíle "Knih veršů/l. Nyní káže Ny
ruda přímo a rozhodně: "Vlast svou m,íš nade'*še
milovat!1I "Vzhůru již hlavu, národe, k nebi s~é
zdvihni ločí!1I "Bude-li každý z nás z křemene, jest
celý nállOd z kvádrů!" "Ziv-li chceš být, buď lačný
'had!/1 Vlastenectví Nerudovo zpyšnělo a otužilo se,
stalo se Í\Tdě odvážným a výbojně krutým
:netemenÍ již z pocitu bolesti, nýbrž z vědomí síly.
Sou:visí těsně s hrdým titanismem básníkovým, jenž ehce
'útočně ztéci hradby, zavírající poznávací i. tvůrčí
schopnost člověkovu. Zde mění se vědecký
racionalism básníkl'lv přímit) ~mY!šilenk!ov6a volné opojení, a
přehlušuje všecky filosofické námiťky o hranicích
li~~kého p'oz!~ání, volá Neruda vzdáleným světům
piIlU'') do tY~re:

"My přijdemblíž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,

my bij-em o mříž, ducha lvi,
a my ji rozbiJeme 1/1

nebo jindy:

"Před žádnou, žádnou záhadou
své síje neskloníme,

'O nebes klenby nejzazší
svým duchem zazvoníme 1/1

. Někdy nedovedl se Neruda v těchto hlasných
deklamacích ubrániti jakési vnějšnosti, která vniká
do lyriky, kdykoliv báseň 'Přestává býti výrazem prud-