20

ll. neočekávaně horoucím. Pojednou odložil 'svou
starou uzavřenost citu a obvyklou skoupost výrazu;
v plných a horkých' proudech valí se dlouho
tlumená pravda srdce, strhujíc čtenáře takřka s sebou.
Stesk věrného syna po nezapomenutelné mateři,
náhle 'otevřená rána v hrdém srdci zklamaného
milence, hrůza lidumilova z vlády ukrutenství na
zemi, ale i touha po nesmrtelnosti, opojení blahem
tvůrčího aktu básnického, jásot nad věčným přero-_
zováním atómlOl --- toto všespl)'vá nerózlučně s hrdou
a vznešenou. dumou o prvních i posledních
záhadách vesmíru. iMyslenka i výraz těchto několika
velkolepých básní Nerudových~ rozestírají se tak do
široka/že ptáme se vlastními slovy poetovými:.

"Kam se hymnu křídla

přes hlubně tmy, přes všechna světel vřídla,
kam, kam se křídla hymnu rozkládají?!"

A přece pnívě zde. kqyž udeřil na tón, ktet:j
se mnohému estetikovi zdá jediné vhodným pro
naměty kosmické (Vrchlický praví výslovně "Iatky
tyto skoro všecky vyzývají k zpracování buď
kontemplativnímu s didaktickým nádechem nebo
hymnickému"), jest Neruda nejméně svůj. Kdežtó jindy
'odolával neobIomně novým vlivům a cizím vzorům;
dal se tentokráte - a později v některých
"Zpěvech pátečních" - unésti mocnou vlnou časovou.
Právě v sedmdesátých letech oddávají se básničtí
vůdcové mladého pokolení nadšenému opojení
vesmírem 'a 'horečnému zanícení pro krásu nekonečného
života. _ Svatopluk. Cech vkládú do druhého zpěvu
"Adamitů" velkolepý básnický rozhovor mezi
Adamem. a Henochem, kde lyrická filosofie vznáší se
odvážně me~i zářícími světy. Jaroslav Vrchlický
počíná ,v Ibásních, které později zařad.il do :kgihy "Duch