DOSLOV.

Oba předáci básnického pokolení »Ruchuft,
Svatopluk Cech a Josef V. Sládek, dali své pevné víře v
selský stav jako v základ národního těla i ducha
opětovný výraz, ale každý z nich projevil při tom svou
osobitou povahu, určenou namnoze také podmínkami
rodovými.

Demokratický básník »Lešetínského kováře« se
citil potomkem starobylé rodiny selské z končiny,
kam pověst kladla původ kněžny Boženy, povýšené
na stolec knížecí a obrodivší venkovskou krví
potomky Přemysla oráče. Jeho oba rodiče však náleželi
k panskému úřednictvu, a to vtisklo i jejich slavnému
synu pečeť nesmazatelnou. Láska, jakou Svat. Cech
lnul k stavu rolnickému a v níž ho posilo valo ještě
jeho politické přesvědčení mladočeské, byla
doprovázena touhou po návratu ke kmeni otcovskému, aniž
se tento návrat někdy úplně uskutečnil. V proslulém
cyklu venkovských obrazů »Ve stínu lípy« se
osvětluje krása selství a posvátnost domova působivým
kontrastem vystěhovalství,' v pozdějším »Zpěvllíku
Jana Buriana« dospívá hrdina, selský zeman, k
bezpečnému uvědomění svého stavovského příslušenství
a poslání teprve, když ztroskotaly jeho sentimentální
sny o splynutí se šlechtou,' v kmetné zpovědi
společenských názorů, »Sekáčích«, se kříží již selská
jistota s rozpačitou tuchou sociální revoluce. Ze
samo
59