vrátí národu: stavovský tón jest tu sloučen s
náznakem národně politickým. S hrdostí až vzdornou
zaznívá sousední »Píseň oráčova«, s protestem proti
zvůli královské a s mravně náboženským apelem na
svrchovanou vůli boží, ale k vědomí, že sedláku jest
otcem Bůh, se pojí oddaná jistota, že matkou mu jest
země, která ve své klidné náručí přijme jeho tělo, až
nesmrtelný duch vzletí do objetí otcovského,· pro toto
sloučení křesfanského idealismu se selskou reálností
našel losef V. Sládek již kolem své čtyřicítky výraz
definitivní.

Po sbírce »Sluncem a stínem« následovaly »Selské
písně« - vydané v jednom svazečku s čtrnácti
politickými »Ceskými znělkami« - za dvě léta.
V nich se nezměnil básník, ale značně se proměnily
veřejné poměry v domově. Ceský protivídeňský liberál
a di!mokrat Sládek domyslil s oposičními politiky,
jak významný úkol připadne českému sedláku v
soustředěném zápasu protivládním za historická práva
země a za přirozená práva lidu, ale pochopil zároveň,
že se k tomu poslání musí náš venkovan vyzbrojiti
novým sebevědomím, které se odpoutá od starých
tradic, pokud souvisejí s dávným poddanstvím; v tom
smyslu vítal přerod venkova od starých mravů a
zvyklostí k radostnějším a pohodlnějším formám
životním. I eho selské písně, pro něž mu asi bylo
průpravou vydatné básnické studium skotského pěvce-oráče,
Roberta Burnse, neměly tedy býti romantickým
ndvratem mezi sedláky dávných dob, z nichž si
Sládkovi zpěváci připomínají spíše hořké a· pokořující
zku
62