movány anebo krumplovány bývají. Zlatá koruna drahým
kamením náleží, aby se skvěla a louka rozličným kvítečkem
prokvítala a zvláště nepříliš blízko stojícímu zraku divně
se měnila. A protož i my toho, což jest již do našeho ja.
zyka vnešeno a my jsme to i obvyklostí ztvrzené zastali, uží.
vejme jako svého."

Zde a často jinde se nepodrobil zrak tuhé kázni myslitele
a stylisty: zevní svět příliš vábil rozkošnými obrazy plně
vyvinutou Blahoslavovu vlohu visuální.

*

Bylo by však marným omylem, dhtěl·li by kdo v zrakové
schopnosti Blahoslavově spatřovati jeho duševní rys vůdčí;
nemůže býti sporu o tom, že byl v podstatě a u d i t i v e m.

Muži, který ve své církvi proslul jako kazatel a
skladatel písní, nebylo slovo ledabylým zvukem, nahodilým
nástrojem, lhostejnou hodnotou - nepřestával o něm
přemýšleti, studovati a vyšetřovati je teoreticky, pracovati s od·
danou pokorou o jeho modnocení a zjemnění. Blahoslav
věnoval kultuře slova valnou část svého života, ať se
zabýval v "Muzice" slovem melodickým, které letí na křídlech
hudby, ať humanisticky vážil a tříbil v "Gramatice české"
slovo správné a učené, ať ve "Vadách kazatelů" kritisoval
podmínky působivosti slova mluveného a deroucího se z úst
řečníkových do srdce zástupů. Pro reformační názor
Blahoslavův má slovo pHmo význam mystický - jest doroz·
umívacím prostředkem mezi člověkem a Bohem; i pro něho
odhaluje vstupní věta evangelia Janova praprincip
křesťanství: "Na počátku bylo slovo, a slovo bylo u Boha."

Zdálo·li se Blahoslavovi snad v mládí, že vlastním
středem života a pravým předmětem poznání jest člověk, spa·
třující zrakem v kráse stvořených věcí moudrost a velebu
Stvořitelovu, dospěl později nezvratného přesvědčení, že
všecka pozornost má býti obrácena k člověku hovořícímu
posvátným slovem s Bohem a hledajícímu pro toto slovo
výraz nejdokonalejší. Proto nepoznáváme osobnosti
Blahoslavovy nikde tak plně a jasně jako tam, kde v duchovní

20