ObJYS~ kde Pušldn a Lennontov přeKvapil dušezpymou
ÍnterpretacÍ.

Klíč a rozluštění erotického příběhu kozákova a
Ludmilina podává vypravování Čerkesa, který náhle vstoupí' do
cesty obou :mnlknuvších jezdců. "Huňatý ďábel" čerkeský
jest právě osudným svůdcem Ludmily Javorovy; pro něj
odcizila se kozákovi, v lásce k němu rozkvetla a odvrátila
se od dosavadního svého světa - ale kinžalem jeho zmizela
z hor navždy. Psychologie lásky Ludmiliny a Čerkesovy
opětně založena jest na řadě kontrastů, z kterých protiklad
milostné touhy a dravé pomstychtivosti jest nejsilnější.
Dokud "ahrek" okřívá z rány, má něha vrch, ale s ozdravením
a návratem sil procitá v žilách krvelačná mstivost - a za·
tím co jedna Čerkesovaruka objímá šíji Ludmilinu, vraždí
ji druhá blýskavým kinžalem. Roopletení motivu jest tedy
jiné než u Lermontóva, leč i v milostném dramatě mezi
Čerkesem a plavou Češkou najdou se ohlasy písní ruských:

Ludmila, která lne k Čerkesovi podobně osudově a
bezmocně jako Lejla k Bejbulatovi, omývá a napájí zraněného
cizince tak jako krásná Čerkeska "plen~ka"; ovšem celou
idylu lásky v jeskyni možno pokládati také za obměnu
výjevu mezi Adamem a Jitkou na počátku pátého zpěvu
"Adamitů".

Epická půle Čerkesovy zpovědi doplňuje a vysvětluje
vypravování kozáka mladšího, ale tomuto příběhu
milování, vykoupanému v krvi, básník předsílá prehistorii
Čet<kesovu, která, zhušt'ujíc tragické osudy celého kmene Adigův,
uceluje dějinný exkurs staršího kozáka v prologu skladby.
Čerkes vykládá, jak a proč stal se divokým mstitelem.
Odplutí celého čerkeského kmene po vlnách Čemého moře
do Turecka tvoří tragidké pozadí individuálního osudu
"abrekova" - Čerkes nemstí se pouze za vyhnané své
rodáky, ale i za drahou 'ženu, ,která utonula na
vystěhovalecké lodi, ztroskotané bouří blízko rodného břehu. Tu
po prvé do skladby, která dotud zpívala krásu pralesů, di.
vokost hor, kouzla údolí Kavkazu, zašumí hurně příboj
Černého moře, a v slovesném malíři ozve se opět auditivní

110·