jejich osudů a žádoucí integrace s nimi, nýbrž byl to celkem
vztah impresionistů k lidské látce, nikde nepronikající pod
povrch. To stačívalo občas i Janáčkovi y causeristických
záznamech i v nižších vrstvách hudebního tvoření; bude pro
.Ťanáčkovského badatele jednou velmi poučné, aby si srovnal
metodu této genrové karakteristiky ve vzpomínkových
hukvaldských obrázcích prózou a v obou zmíněných operách
»Broučcích« a »Bystroušce«. Budou to hodnotné příspěvky
k tvarosloví českého impresionismu slovesného a hudebního.

A přece byl Leoš Janáček kýmsi zcela jiným než pouhým
impresionistickým umělcem; také o tom nás poučuje jeho
básnivá próza novinářská. Úžasná citlivost jeho duše pro
dojmy neměla do sebe pranic trpného a neměnila se nikdy v
neosobní receptivitu, naopak vášnivý cit, stejně bouřný v
souhlase .Ťako v odporu, vpadal pravidelně do dojmové a
náladové pohody okouzleného naturisty. Jak uměl Leoš Janáček
projevovati své zaujetí, s jakou dramatičností osobního
postoje znal odmítati, jak hrála a svítila sympatie tohoto
věčného jinocha, neschopného blaseovanosti! Ve
feuilletonistickém cyklu »Nápěvky mluvy« mŮžeme snad nejlépe
sledovati tento vpád expresionistického živlu do pozorovatelské
funkce impresionistovy. Běželo v podstatě o čisté záznamy
zvukových projevů, unikajících sluchu, a porozumění
průměrnému, ale pro nesmírně jemnou vnímavost Janáčkovu
bohatě úrodných rysy povahokresebnými a
karakterisačními. Janáček však nezapisuje s předmětnou lhostejností .Ťako
pouhý trpný ovladatel recepčního přístroje. K velkým
objektům svého pozorování a studia, k Masarykovi, Jos. Zubatému,
Rabindranáthu Thakúrovi, k Smetanově dceři se blíží ne
krokem, nýbrž skokem entusiasmu, zmocňu.Ťe se jejich
nejosobnějšího tajemství za doprovodu prudké účasti, která
překreslu.Ťe do nadživotních rozměrů, monumentalisuje, přímo
sugeruje přítomnost velikosti. Jsou to na pohled jenom
do.Ťmově zvukové reportáže, ale za nimi se vzdutou vlnou
vzpíná vášnivá vůle prožívat osobnost a skutečnost jako kus
životního heroismu; maně vzpomínáme na rapsodii o Tarasu
"Bulbovi, na bezručovské sbory, zvláště »Sedmdesát tisíc«, na
»Glagolskou mši«, kde se Janáčkova monumentalisace světa
duchového a mravního rozklenula do oblouků ne.Ťsmělejších.

2.0