sitský a bratrský vydala na po spas krvavé zV'l1li
habsburské dynastie a jesuitské protireformace,
promluvila Jednota bratrská k Evropě způsobem
Mučujícím zásady křesťanské reformace s vědou
humani~tickou. Stalo se to ústy posledního
biskupa Ceských bratří, Jana Am:ose Komenského,
velkého učitele národů. To, oč vznešený exulant
český se snažil za svého pobytu ve Svédsku, v
Anglii, Holandsku a Uhrách a co vložil do svých
světoznámých tří děl latinských HJanua
linquarum reserata", "Orbis pidus" a "Didactica
magna", náleží jako trv:alý statek kulturní celému
lidstvu: že vzdělání, ato především vzdělání v
mateUtině,se má dostati každému bez rozdílu
stavu, rodu a pohlaví; že se má: mládež učiti nikoliv
iIllovům, nýbrž názoru, jehož dosáhne nejsnáze
vydatným vyučováním věcným a postupem od
abstraktního ke konkretnímu; že vedle ducha
dlužno vzdělávati také tělo, čemuž iDejlépe
poslouží \l'V'edellí cl"iků a her do ekoly; že škola,
řízená učitelem laskavým, má býti místem radosti.
Tyto zásady, valnou většinou původní, nepodával
Jan Amos Komenský jakožto ojedinělé pMnatky,
nýbrž jako organické součástky velkého plánu
encyklOJWJdiekého, . jejž sám jmenoval pansofií;
všecko lidské vědění, dotud rozptýlené, chtěl
pfesně a účelně uspořádati v jednotnou soustavu,
opírající seo viru stejně jako o rozum j
prostřednictvím pansofie by se člověk křesťan přiblížil
nejvyššímu cíli svému, totiž poznání Boha B
splynuti s ním. Ale Komenský, předchůdce
encyklopedistů, pokročil ještě dále: v krvavé době
třicetileté války snil o harmonii všech národd, státd