František Bartoš-Moravan.

Arne Novák.

" ... tu Moravu, již jako drahokam

jsem vzácný v srdci nosil slzou skropený,
vždy doufaje, že v ráj se promění."

Frant. Táborský.

Když se r. 1864 sedmadvacetiletý filolog František
Bartoš. z vídeňských studií, za nichž byl učenlivým
žakem proslulého slavisty Miklosiche, vrátil na Moravu,
aby tu zahájil na š.kolách i v národě horlivou činnost
učitelskou, nalezl svou milovanou moravskou vlast
jako pouhou neprobuzenou provincii, a to nejenom
jako odstrkovanou provincii rakouskou, jak na ni
pohrdlivě hleděla nepřátelská Vídeň, nýbrž zároveň
také jako zanedbanou kulturní provincii českého
života. Přesvědčil se o tom jako profesor gymnasií
v poněmčených městech Strážnici a v Olomouci a
zvláště ve slezském Těšíně, a když s dvaatřiceti lety
nalezl definitivní působiště v Brně, úplně ovládaném
germanisujícím němectvem, které svůj duševní střed
spatřovalo ve Vídni a usilovalo Moravu nadobro
odciziti Praze, poznal, že poměry v jeho domovině jsou
daleko nepříznivější, než asi bývaly v království před
čtvrtstoletím. Vzdělanectvo nebylo v moravských
městech unášeno radostnou vlnou národně politického
uvědomení, která se po obnově konstituce s
neodolatel
20