me se posléze ke kostelu svatého Jiří - kdo z nás
neuvěří, že Praha má doposud gotickou duši?
Veliký tvůrce gotické Prahy, Francouz, jejž osud
učinil vladařem severní říše, středověký ekstatik,
posunutý až na rozhraní starého řádu, kdy praktické
křesťanství a pohanská renesance ukládaly již o bezži·
votí církevně gotické kultury, Karel IV., jímán byl
po celý život nevyléčitelnou nostalgií po domově
svého srdce, po Paříži. Synovec francouzského krále
a žák francouzského papeže připodobňoval Prahu
neustále gotické metropoli nad Seinou. Francouzští
architekti a sochaři vztyčili odvážné klenby a roztou·
ženě štíhlé vížky ve středu zmohutnělého města i na
jeho daleko posunutém obvodu; promítli stíny ob·
louků mostních i přepychové věže při vstupu na Staré
město na jasnou hladinu vodní; rozsvítili v ulicích
měšťanských a kupeckých bílé arkýře zarostlé křeh·
kým a lehkým lupením gotické ornamentiky... a
na tuto lucemburskou Paříž, modlící se k francouz·
ským světicím a disputující o subtilitách bohqsloví
po způsobě Sorbonny, měla shlížeti s výše obrovská
katedrála, vyvrcholující architektonickou i myšlen.
kovou koncepci gotického a francouzského krále
..Ale dóm svatovítský zůstal obrovským zlomkem, kou·
zelný sen o gotickém městě přehlušily bouře, dunící
ne odvratným triumfem střízlivého a příkrého
křesťanství praktického, jež lépe hovělo slovanskému
kmeni než francouzská kulturní pohádka
..Gotická duše Prahy Karlovy, přísně církevní a
společensky velmi výlučná, liší se podstatně od onoho
životního slohu, jenž půvabně zkameněl v Prašné
bráně a ve věžíéh mosteckých s celou jejich košatou,
mladě pučící a marnotratně kvetoucí ornamentikou,
s tou rozkošně fantastickou spletí motivů přírodních
a architektonických. Rozumíme jen dopola velmi
rozmarnému a světskému božstvu doby vladislavské,