předměstím a venkovem, a probudiv se, byl
odtamtud stihán až mezi patetické pomníky hřbitova olšan·
ského a košířského s antickými emblemy... zdaž
neztratí tam v zahradách smrti genius Prahy empi.
rové svou poslední skutečnost?

Avšak tato trojí božstva místní - a mohli bychom snad
rozmnožiti jejich počet - dlužno v Praze usilovně
hledati, než obrátí k nám svou tvář zastřenou mlhou
a mlčením; jsou návštěvníci, ba obyvatelé Prahy,
kteří ani si neuvědomili přítomnost těchto duchových
bytostí. Zato žije v Praze mocný a panovačný genius
loci, jemuž nikdo neujde, zamyslí-li se nad Vltavou
o věcech kultury a umění. Genius ten se stal živelnou
silou, která pevnou rukou ovládla město: jeho mocný
a slavný hlas hlaholí, zpívá a pláče ve večerních
souzvucích pražských zvonů; jeho pathos duní k nám
z hukotu vltavských jezů; jeho zelené báně, zasvě·
cené věčnému jaru, srostly s pražskými chlumy a ná·
vršími v přírodní nerozlomnou jednotu - teprve,
když prudké city a vznosné myšlenky tohoto božstva
byly promítnuty do staveb a do soch, byla naplněna
umělecká reálnost Prahy. Pochopiti Prahu v její
výtvarné podstatě a v kulturní její bytosti - toť zna·
mená téměř tolik, jako rozuměti a sloužiti jejímu ba·
roknímu geniu loci.

Jsou chvíle, kdy se s ním dorozumíme jakoby naráz.
Za podzimního večera, prší-li listí a sládne·li vzduch
vůní tlení a zániku, dejme se sevříti obrovitou
kamennou náručí nádvoří v Klementině. Z jednoho
chrámu, v jehož oknech se třese slabý odlesk svěc
oltářních, šumí plnými proudy hudba varhan a
kostelního zpěvu; z druhého, uzavřeného a téměř za·
kletého, vane již noc přerývaná skřeky uvězněného
ptactva. Obrysy věží nad kvadraturou dvora jsou
temné a hrdé; chodby, které se chvílemi otevírají do
místností seminářských, ztrácejí se v posvátném a