nuvše prudkou úhlopříčnou čtverec náměstí, kam ote·
vřenými okny křižovnického chrámu padá ze skvoucí
lucerny nad kupolí žlutý pruh světa, vrhají se prud.
ce na průčelí tohoto kostela, hovějícího slavnostní
šíří a imposantním klidem společenské kultuře za·
kladatelů, rytířského řádu křiŽiovníků.

Mohutná jednoduchost chrá~ové fasády s hrdými
sloupy pod' slavnostní pavl;čí se téměř ztrácípo~
prudkým dojmem barokních soch, jimiž Gu~tainér"
smyslný a patetický mistr XVII. věku, zalidnil vše· .
cky v)"klenky, výstupky a podstavce. Hle, te8 i5e 'slé~
ta jí holubi k smyslné soše ženské při levém křídle
chrámových dveří, jako by chtěli sloužit své paní Ve·
nuši. Rozkošnicky prohnutá Madonna,. kte'rá se tit~-
.ně malými nožkami dotýká hlavy hadovy s nastudo·
vaným gestem velké dámy, sestupJljící z koč4ru, není
než povrchně náboženskou stylisací něžné vášně že~

. " .
~
ny, oddané sladkým hrám lásky. Dodat~cně .pnpiaťá

glorie kolem hlavy a preciosně zbožný nápis na pod.
stavci jest jediné, co činí náboženský výtvor z této
vypočítavě houpající se milostnice, jejíž pohyb kře·
hounkých rukou lehounce rozhalujících šat na
ňadrech, právě jako rafinovaný úsměv očí jen trochu po·
otevřených vypravují nám výlučně o vítězství ženské
krásy a zchytralosti nad zmatkem opojeného srdéé'
mužova.

Tato dáma velkého světa, křehká a ohebná jako kte·
rákoliv tanečnice, dostala protějškem drsnou, hrana·
tou a křiklavě pathetickou sochu protireformačního
světce, Jana z. Nepomuku: rochetou se derou těžká,
selská kolena, veliké ruce svívající krucifix mají zkři·
vel)é, kostnaté prsty, lebka jest potažena sotva koží,
a v souhlase praví nápis podstavce "magnus athleta,
pius advocatus". Je to druhý pól pražského barokní·
ho sochařství, - a dojem jest právě tak málo nábo·
ženský. Naopak, jako se přesycení lidé slabých ner-