se střídají se sochami, tak se slétaly duše lidí, prah.
noucích po rozřešení dogmatických krisí, pod
ochranu těch kamenných dialektiků, zatím co se ženská
srdce oddávala v důvěře laskavému úsměvu
Spasitele, jenž ze stinného výklenku pod trojhranným ští·
tem volal a zval k sobě.

Jak vám, ó svůdní a nebezpeční mistři katolické
renesance, měli odolati lidé sedmnáctého věku, jimž
víra byla rozkoší a zbožňování potřebou, když my,
skeptikové, opovrhující vašimi náboženskými
předpoklady, každodenně podléháme vašim úskokům a
smyslným léčkám? Nepůjdeme hledati více potěchy
a úlevy ve vašich kostelích, do zsinalých stínů
obrovských fresek posledního soudu, ale zatoužíme ve
dnech šedi a nudy častěji po nádherném čtverci Kři·
žovnického náměstí, kde si podáváte ruce se staviteli
trecenta a quattrocenta. A byť náš spleen byl seb~
černější, a naše srdce zraněno sebe hořčím trudem~
co nám zabrání, vy renesanční a barokní kouzelníci,
aby kolem vašich smyslných soch a nad vašimi hrdý·
mi chrámovými sloupy nekroužily naše radostné
myšlenky, podobné oněm holubům, neúnavným a
jásajícím?

Barokní duše Prahy se zrodila z tragických rozporů.
Její vznik a vzrůst v sedmnáctém věku jsou souznač'
né s kulturním vpádem cizinců na českou půdu. Du·
mavý sever, jenž upróstřed chladných hor a v
sousedství jehličnatých lesů byl úplně obrácen do nitra,
překvapen byl.l"ománským útokem z jihu. Teskné slo·
vanské plémě náboženských myslitelů a snílků, kte·
ří dotud se dorozumívali hlavně jen s germánskými
sousedy, podlehlo vůli a rozkazu, meči a umění pa·
novačných Vlachů a krutých Španělů, jejichž prak.
tické mozky a napiaté čivy se lačně vzpínaly po zev·
ním světě velkých obrysů, kvetoucím skvělými bar·