den jsou dve srdce lidská štastná spolu.
v den druhý štestí prchá poskokem,

a obe srdce letí v propast dolů

co je v tom světě širokém,

co je tu, co Je bolu!c

Zdaž však nesplynul zde do temných a hlubokých
vln jediné sloky žal dvojí: žal nad milenkou, urvanou
smrtí, a bolná vzpomínka na tu, jež odešla sama, sve.
dena svědomím upřílišeným? I!iif

54