tířského, jenž byl za hranicemi již v odlivu; současně
poznává vyšší duchovenstvo na studiích hl. v Italii silný a
svěží proud náboženský, jenž vlivem řádu františkánského
i dominikánského zachvátil celou církev římskou a její
vzdělanost. Tak s romantikou vstupuje na naši půdu
zároveň gotika, dvojí, na pohled různorodý, ale podstatou
navzájem příbuzný výraz složité a vyspělé kultury
společenské i duchovní. Dokonalý rytíř i horlivý světec byli
zosobněním kultu křesťanské individuality; zájem o krásu
pozemskou, pojímanou namnoze symbolicky, nepříčil se
nadšení pro hodnoty nadzemské. Zvýšený životní pocit se
hned na počátku tohoto údobí projevoval bohatou
tvořivostí epickou a odvaha, s níž se skladatelé slovesní
pouštěli do rozsáhlých celků, svědčila nejen o studiu
vyspělých vzorů zahraničních, ale i o složité průpravě předchozí,
nám pohříchu neznámé. Pro povahu naší rané gotiky
básnické, již počítáme až do doby nastolení Karla IV., jest
příznačno, jak těsně, a to několikerým zřetelem formálním,
souvisí u nás epika duchovní útvaru legendárního s epikou
ducha rytířského.

Casově předcházejí skladby legendární. Tu vedle Písem
sv. předním pramenem skladatelům našim byla sbírka
arcibiskupa janovského, dominikána Jacoba de Voragine,
nazvaná »Legenda aurea sive Chronica Lombardica« (asi z r.
1270), mimo to apokryfy, utajené knihy z prvních století
křesťanských, jichž církev mezi kanonické spisy nepřijala,
ač kolovaly pod jménem některého apoštola neb učedníka
Páně.

Zlomek legendy o umučení, jejíž původní nedochované
znění můžeme počítati mezi nejstarší skladby staročeské,
velebí v zachované části Krista, vjíždějícího do
Jerusaléma, pro jeho prostotu. Zlomek zachován jest u Štítného.
Jiné skladby o umučení jsou až z pozdějších dob stol. XIV.

Velkou skladbou obsahu duchovního, jež asi tvořila
jednotný sborník stejného slohu a snad i stejného autora,
nazvati lze, co se vypravuje o rozličných osobách s Kristem
nějak spřízněných nebo duchem a smýšlením spřátelených.
Byli to především apoštolé a Panna Maria. Básníkovi
českému, patrně knězi, pramenem byla »Legenda aurea«, ale
mimo to ještě jiné skladby latinské. Obrazy básnické a
bajky ve skladbu vkládané poukazují na vzdělaného a
obratnéko skladatele. Zjištěny jsou dosud jen tři zlomky spolu
nesouvislé; jeden na počátku vykládá o apoštolích, zlomek

2 - .\rne No"ák: Stru~né dějiny lIterahlry ~eské.

13