z konce vykládá v rámci mládí Panny Marie o jejích
rodičích.

Snad stejným spisovatelem byla zpracována i jiná
skupina skladeb, týkající se osob, jež nepříznivě zasáhly v
poslední osudy Kristovy na zemi, zejména zrádce jeho Jidáše
a soudce Pi/Ii fIl Pontského. Zvláště Jidášova dráha životní
vylíčena značně pestře, aby se ukázalo, jak apoštol,
nejbližší druh a pi'ítel. mohl Krista zraditi; výklad obměňuje
motivy ze života starořeckého Oidipa, Z legendy této
dochováno jest na 400 veršů, jejichž závěr uvádí osudy
Jidášovy do souvislosti s rodinou Pilátovou. Legenda o
Pilátovi, zachovaná v pouhých 100 verších, seznamuje nás s
pohádkov}'mi motivy jeho zplození a zrození. Pramenem pro
tyto obě vnitřně příbuzné skladby byla vedle podnětů
vzat}'ch ze Zlaté legendy apokryfická evangelia. Sestaveny
jsou samostatně a velmi obratně, jazykem přesným,
oživen}'m obrazy. průpovědmi, bajkami mnohdy původními.
Složením hlásí se rok 1306 nebo 1307, poněvadž legenda o
Jidáši činí obšírnou zmínku o zavraždění krále Václava III.

I dNsk.li včk Ježíše Krista byl předmětem legend z
nejprvnější doby literatury české. Z této první skladby máme
pouze zlomek o 3·10 verších s vylíčením zázraků malého
Ježíška, Poněkud starší jest zlomek legendy o seslání
Ducha sr.

Ze životopisů světců líbily se především ty, které měly
ráz dobrodružn}'. jako život St" Ale:da (Aleše),
asketického světce. zetě císařova a dobrovolného žebráka. Z
rýmo~'ané staročeské legendy z konce XIII. věku se zachoval
Jenom závěr o 106 verších, obsahujících apotheosu světcovu
v církvi i v říši: jest velice blízek první skupině legend.

Skladby tyto se vyznačují jazykem vytříbeným a
bohat}'m. jakož i r}'mem zvučn}'m a veršem přesn}·m. I jest na
snadě domněnka. že je předcházela delší průprava,
vysvětlující tuto obratnost básnického slohu; ale legendy samy
se staly brzy v}'chodiskem tradice další. která vymožeností,
nabyt}'ch v epice duchovní. použila na látku světskou.
O nějak}' rok později. asi kol r. 1310. klásti třeba
nejrozsáhlejší staročeskou básnickou skladbu v}'pravnou, epos
Al~xalldrt'is, mající za předmět osudy a výboje nejslavnějšího
krale makedonského. Alexandra Velikého. syna Filipova.
(Poslední bádání A. Pražáka klade ji po r. 1290.) Postava toltoto
nejrytířštějšího krále starověkého ožila výpravami křížovými.

14