I stal se Alexandr romantickému středověku dokonalým
ry
tířem křesťanským, jak nám jej líčí též čCl:iké skládání. .

Vzorem jeho byla latinská báseň Gualtera
Castillionského, rodilého z LiIlu. Ten r. 1172 podle pozdnich pramenů
staroklasických dopsal rozsáhlou báseň epickou (o 10
knihách), v níž Alexandr se odvažuje dobytí Oríen tu jako
díla nadlidského; v tom také tkví zárodek zkázy, k níž jej
bohové určili. Tento poučný ráz, jakož i líčení výbojů
Alexandrových v krajinách, kde nedávno před tím zuřily boje
křižácké, brzy zjednaly básni značnou oblibu a učinily ji
předlohou jiných Alexandreid národních. Do Cech dostal
se opis té básně latinské ke konci kralování Přemysla II.
a počátkem stol. XIV. sloužil za podklad českému
básníkovi, jenž byl z rodu šlechtického, milovníkem své
národnosti, nepřítelem cizinců a povýšen cu; ten představuje
krále Alexandra jako křesťanského hrdinu na výpravě
proti pohanům s mnohými vladařsk)'mi rysy Přemysla
Ol. II.

Z české skladby, přidržující se postupu latinského
originálu, máme zachovány hl. oddíly, reprodukující první
4 knihy Gualterovy od mládí Alexandrova, výchovy u
Aristotela až k vítězství nad Peršany a tažení do Egypta;
z ostatních 6 knih latinské Alexandreidy nás došly v
českém zpracování jenom zlomky. V celku jsou to jen asi dvě
pětiny (celkem 3961 verš) v 7 zlomcích. Skladatel český
vedl si při zpracování vzoru svého samostatně, obratně a
pečlivě, vynechal učené výklady a zasahování pohanských božstev
do děje, zato vkládal - kromě vtipného samostatného
úvodu - z vlastní životní zkušenosti poučné prupovědi,
často spojené v r~'mované trojverší; verš osmislabičný
tvořil bedlivě a rým ženský (dvouslabičn}') dovedl ovládati
s uměním. Také jazyk básnický jest u něho bohatý. tfnohá
místa a jmenovitě hojné shody rýmové dokazují, že byl
znalý česk}'ch legend, nedávno před tím vzniklých, že
pevné tkvěl v domácí pudě, neváhaje anachronismy čistě
středověkými látku po česku lokalisovati.

Jiné básně romantické vznikly značně později, za
kralování Karla IV. a Václava IV., ale nedostihly této
prvnía nejpřednější básně romantické v literatuře staročeské.

Forma osmislabičného verše spojeného sdruženým
rým~m, . kterou staročeští skladatelé vyzkoušeli nejprve na
eplckych látkách legendárních a pak na rytířském eposu
alexandrovském, se stala začátkem XIV. stol. u nás tak

15