nesčíslný, překlady mají téměř všecky literatury evropské,
ozvuky vyskytují se nejen v literaturách knižních, nýbrž
i \' pohádkách lidových, také českých a moravských. Ve
sti·l,.jověku hojně jí užívali kazatelé, proto za každou
po\'ídkou obyčejně následuje mravní naučenÍ. Český překlad
1112 povídek) je z konce stol. XIV., rukopisy z XV. stol.

Rázu romantického jest řecký román o A]Jolloniovi, králi
TII,.sk(~m, jenž povolán byl za krále v Tarsu. Tato povídka,
záhy přeložená do latiny, byla v literaturách evropských
\'t'!mÍ oblíbena. České zpracování je dosti samostatné a
, ,bratné.

Ilo Čech umístěno původně německé vypravování
rytíř. ;. obsahu hlavně erbovniho o Stilfrídll a Bnolf'tJÍkovi, jež
on'odně asi bylo dvojí povídkou, v první části
veršova"u, teprve později převedenou v prózu,

1\: beletrii jako vrchol pokarlovské prózy počítá se
Tkal!' <"('k, učená hádka mezi milencem, oplakávajícím
nevěr,''u milenku, a Neštěstím, které dává jemu samému vinu .
. "kladatelem byl šlechtic nižšího řádu, jenž na počátku stol.
XV. žil v Hradci (Králové) při dvoře české králové,
milenka jeho Adlička byla tam snad topičkou. Sloh jest
obratll~', protkán obrazy, příslovími, vtipn~'mi rčeními atd.
Vzorem byl spisovateli německý »Ackerman aus Beheim« od
Jana z Zatce, kde se svobodné lidství vzpírá neodvratné
moci smrti.

Také lyr i k a vyzrálé g'otiky č.:ské má dvě křídla,
duchovní i světské: lyrika duchovní mohla navázati na tradici
,~tarší a při tom ji, hlavně po stránce formální, obohatiti,
kdežto lyrika světská vychází ze zcela nov)'ch předpokladů.

Latinsk~' zpěv liturgický vyvinul se především při
hlavním chrámě zpusobem skvěl~'m, neméně skvělý byl i zpěv
mnišsk~' v některých klášteřích. Duchovních písní v jazyce
národním však tehdy nepřib~'valo. poněvadž st: česky v
chrámech nezpívalo. Co b~'valo z této doby považováno za
píseií duchovní, jsou veršo\'aná rozjímání nábožellská, jež
ani neměla náphu ani neužívala členění strofického.
Tohoto rázu jest několik česk)'ch skladeb mariánských.
nesoucich se k okruhu arcibiskupu Arnošta z Pat'dubic a
Jana z Jenštejna, Skutečnou písní s náphem a \' oblíbené
trojdílné strofě jest zdařilá oslava 81', D(jroty.

S \' ě t s k á lyr i k a byla namnoze v rukou nového
sta\'U. který do če3kého kulturního života přibyl založením
vysokého učení Karlova: žáci a klerikové na\'azují na vzory

27