Lidová přísloví a hádanky. Názory, že př'Ísloví
a pořekadla jsou osobitým výtvorem lidového ducha a že jsou
nezávislé na pramenech a pomiickách knižních, jak je
pi'ijímala romantika, jsou dnes namnoze překonány; zvláště
jest patrno, že na naši gnómickou tradici lidovou působila.
vydatně literatura, a to i mezinárodní latinská. Sbírky
pf'ísloví sahají hluboko do doby staro{~eské. Po rozptýlených
latinských záznamech v rukopisech Klaretov}'ch následuje
snúška přísloví a pořekadel česk~'ch (kolem r. HOO) ne
zcela právem připisovaná Smilu Flaškovi z Pardubic. Z
pozdějších sbírek přísloví vyniká sbírka Blahoslavova a
především Komenského M Oll iI rost staf,IÍ('h ('('('Il/( (l630).
V duchu slovanské romantiky vyvrcholil sběratelské dílo
F. L. Čelakovsl<ý v 1IfIldros/o1'Í minJ(la slonmskNIO l'
rlřís/ol:Ích (1851), utřídiv látku přesahující 15.000 čísel
mdodicky. Nové cesty bádání ukázal teprve V . .F'lajšhans
prvým dílem svých Čcskúch příslot"Í (lHll a 1913),
shrnujícím a kriticky osvčtlujícím látku staročeskou v rámci
středovčkého písemnictví evropského.

V příslovích spojuje se dvojí prvek: pozorování životní
zkušenosti a zevšeobecňující abstrakce: vždy vycházejí ze
života, aby se postavila na povýšené stanovisko nad nl·j.
a to buď ironicky nebo humorně, nebo mravokárn~ a V}'·
chovně. Forma je značně blízká básnickému epigramu a pro
jejich obecnou platnost, narážkovou metaforičnost a
jadrn)' v)'raz užívaji mnozí spisovatelé rádi \'e sV~'ch dílc('h
přízdoby příslovné: Němcová. Havlíček, Neruda. ŠmilO\'·
sk)' a jmenovitě Vladislav Vančura,

S příslovími jsou těsně spi'íZ!]čn:v hádanky. Také zd!'
zlhajuje řadu mis~r Bartoloměj t. ř. Klaret (kolem r. 1360) jako
představitel středověké hádankové tradice učené. U Klareta
jsou již zastoupeny hlavní druhy hád:mek. slovní i věcné.
dialogické a výměrové. žertovné i pouhé škádli\'ky a také značně
rozšířený okruh hádanek obscénních. Jin}' zdroj lidového
hádankářství nacházíme v překladech německ~'ch t. zv.
pohádek kratochviln)'ch (od konce 17. sto\.) : třetí pak v
hádankách duchovních čili v pohádkách křesťansk)·ch.
Hojnou sbírku hádanek domácích i cizích JidO\'S'Ch a uměl~'ch
vydal J. V. Rozum (1850): po něm sbíral je K J. Erben
(PíSl/č a říkadla, 1863), Fr. Bartoš (Na.~c děti, 1888) a
Vincenc Prasek (ve j, Vlastivědě slez;;ké·, 18k8).

Dětské hádanky se st)'kají s říkadly, součástkou to her
dětsk)'ch, při nichž mnohdy nahrazují písně; vyznačují se

113