:lého gymnasia v Novém Sadě. Zde. v prostředí pro
vědeckou práci velmi nepříznivém i pro tělesné zdraví málo
\Ohodném, trpěl ~afařík a jeho rodina. Teprve r. 1833. když
byly ztroskotaly naděje na profesuru slavistiky ve
Vrati"Iavi neb na členství petrohradské akademie věd, byla
souúomou sbírkou Palackého zajištěna ~afaříkovi roční
pod:lIJra, bude-li svá díla psáti česky; tak se ~afařík toho
!"ku přestěhoval i s rodinou do Prahy, jako soukromý
uče:11.'('. Oddal se práci na hlavním svém díle. na "Slovanských
-tarožitnostech«, jež vyšly 1837; na nějaký čas převzal
rei:lkci »Světozora«. v letech 1837-]847 censuru. 1838-1842
iJyl redaktorem »Musejníka«. Útlé zdraví a láska k českému
prostředí ho pohnuly. že odmítl pozvání za profesora
sla\Oistiky v Moskvě. v Berlíně a ve Vratislavi. R. 1841 se stal
kustodem, r. 1848 bibliotékářem universitní knihovny v
Praze, téhož roku byl jmenován mimořádným profesorem
;;lovanského jazykozpytu na pražské universitě. Aniž konal
universitní čtení vzdal se po roce stolice. neboť jeho nemoc
"" stupňovala, až jí učenec podlehl 26. června 1861.

I ~afařík vstupuje do literatury činem básnickým. R.
1" 1·1 vydal sbírku Tatranská M usa .'J lyrou 8lovanskou, v
::Íž se ukázal napodobitelem klasického básnictví
staro';l'kého i moderního a žákem Klopstockovým, ale i svěžím
"pikem v duchu lidového básnictví slovenského. Do poesie
zasáhl později, kromě účasti na Kollárově sbíree lidových
pisní, překladem Schillerovy »~farie Stuartky', (1831)
a Aristofanov}'ch "Oblaku" (v Musejníku ] 830 a 1831>.

Z horlivého studia dějin literárních vznikly v novosadské
době Gcschichte der slat'Í.'U'hrll Spmrhf' uml Literatur narh
allen .llumlartcn (1826). V rozsáhl}'ch úvodech o kmenech
a jazycích slovansk)'ch, obranných a idealisujících. jeví se
Šafařík stoupencem Jungmannov)'m i \' nčkter~'ch názo- .
rech vĚcn)'ch. na př. v určování stáři staročeského
písemnictví zvl. biblického i v otázce jazykov~'ch neologismů.
\-lastní dílo jest bibliografick)'m scupisem literatur slo·
vansk~'ch na podkladě studií a prací cizích. Dílo, které Do·
brovsk)' zároveň s Historií Jungmannovou nepříznivě
posoudil. nestálo ani vědecky ani metodicky na v)'ši a ještě
ve s\'é době zastaralo. Ze zam~'šleného přepraco\'ání vyšel
pouze jeden doplněn~' a přepracO\'an\' oddíl G('.w1IÍf·htc der
.'tiidslat'isehen Literatur (pohrobně 186·1). Na dráze
Dobrovského pokračoval ~afařík studiemi a vydáními v oboru
písemnict\'í staroslověnského: Památky dř(l'Iliho
"í.·wm
189