s historií šlechtických rodů, ale zařaditi též do dějů celéJ;lO
panství, často i orámovati arabeskami kulturními,
místními pověstmi atd.; snesl si úžasně rozlehlý materiál sám a
podrobil jej střízlivé a osvícené kritice. Sirokou
všestranností, živým zájmem o opravdové vzkříšení minulého bytu
národního, epickou důrazností a jasností působí »Hrady,
zámky a tvrze«, jež účelně doplňuje Místopisný slovník
historický království Českého (1908), monumentálně a
posunují tichého a soustředěného Aug. Sedláčka mezi přední
české badatele historické. Nepřehledné množství
Sedláčkových článečků rodopisných přinesl »Ottův Slovník
naučný«. Nejpěknější z heraldických a rodových pověstí
vydal jako Sbírku pověstí historických lidu českého v
Čechách, na Moravě a ve Slezsku (1894). Znamenitým
příspěvkem k dějinám jazyka jest Snůška starých jmen řek,
potoků, hor a lesů (1920).

Karel Vladislav Zap (1812-1871), úředník ve Lvově,
později profesor v Praze. Popularitu Zachovu založila jeho
Českomoravská kronika (1862-1872 ve 3 dílech,
jdoucích do r. 1526, nové vydání 1906), kde lidově a prostě s
živou výmluvností a zábavnou barvitostí, užívaje starých
naivních kronik i nových dějepisných výzkumů v duchu
vlasteneckém a svobodomyslném, ovšem bez kritiky,
předváděl celý obsah minulosti české; v době rozkvětu
mladočeského liberalismu mocně působilo Zapovo vřelé vypsání
husitství, vydané (1868) ve zvláštním výňatku.

Doba zápasu snah národně výchovných
se západníc~ým umělectvím.

(1879- .189'1.)

Povaha doby. Veřejné poměry let 80. poskytují obraz
vnějšího uklidnění, jež je provázeno rozkvětem hmotným
i kulturním.

Teprve na počátku nového desetiletí ozval se nebývalý
vzruch politický. Jeho nositelem se stávají mladočeši, jimž
volby do sněmu a do Í'Íšské rady r. 1889 a 1891 přinášejí
mohutné vítězství, přivoděné neblahým pokusem
staročechů o smír s NěIr.ci \' t. zv. punktacích. Mladočeši, kteří
již za předchozího 0bdobí dodávali rázu českému životu
kulturnímu, byli ladikálními liberály, zastávali neústupně

326