Biologická nauka Darwinova, vrcholící »evoluční« zásadou
o stálé proměně tvarů a nepřetržitém vývoji tvorstva,
provázeném bojem o život a přizpůsobováním prostředí, stala
se obecným majetkem vzdělanců i polovzdělanců, až nabyla
pochybné podoby laického náboženství. Důmyslnými a

, upříiišenými výklady Tainovými o plemeni a prostředí byla
vnesena i do filosofie dějin, kterou se jala tato doba
namnoze nahrazovati sociologií, naukou o zákonech
společenského života. Chvílemi se zmocňovala ducha až
optimistická víra, že vědecké poznání pronikne všemi záhadami světa
mechanického i myšlenkového, a z toho temenil naukový
osobitý titanismus. Jindy však klesali i sami myšlenkoví
vůdcové do teskné resignace, že poslední záhady zůstanou
vždy záhadami, že věda s filosofií nemůže nahraditi
náboženství ani působiti dosti vydatně na mravnost veřejnou,
a s nimi se pak oddávaly zástupy vzdělanců chmurné
náladě pesimistické, popírající život a toužící po nebytí.

Odraz všech těchto směrů a nauk se shledává také na
půdě české, a to též v dílech básníků a spisovatelů.
Povědečtění poesie, jaké v mužných svých letech zahájil
Neruda, i románu, o něž usiloval Arbes, pokračovalo.
Myšlenka evoluční inspirovala mocně Vrchlického a jeho školu
v hugovské koncepci »legendy věků« neb »zlomků
epopeje«, kde básníkovi připadá úkol dokládati vzestup
civilisace k svobodomyslnosti, k demokracii, k humanitě. Tato
optimistická koncepce nezůstávala však beze stínů; krutá
bezohlednost boje o život, neschopnost ducha porozuměti
posledníD;l záhadám, poznání, že svrchovanost intelektu
nezaručuje zdokonalení mravní u jednotlivců i mezi národy,
věšely se jako závaží na mysli básnické: vyznal se z toho
Vrchlický v obou knihách inspirace vědecké, »Sfinx« i
»Dědictví Tantalovo«, netajil se tím Sv. Čech v nejzávažnějších
projevech myšlenkových od »Adamitů« po »Modlitby k
Neznámému«, až na dno tím byl proniknut Zeyer, než -
svorně se Sládkem - zakotvil v náboženství zřejmě křesťanské
ražby. Celkem jeví české myšlení let 80. ráz eklekticismu,
vybírajícího si podněty a názory z okruhů různých,
namnoze protilehlých.

Tradiční poměry české způsobovaly, že se většina
vzdělanstva se zálibou a radostí oddávala studiu historie; také
jazykověda a národopis se stále těšily přízni obecné.
Studium to se dělo způsobem exaktnějším, opouštělo úzké
hranice domácí a užívalo metody srovnávací; mělo i nadále

329