silný vliv na krásné písemnictví a podporovalo národ
v jeho uvědomění i zápase politickém. Jen zvolna se
vyzouvala česká věda z područí německého a názorově i
metodicky se orientovala ve světě románském a anglosaském,
řidčeji i slovanském.

Obrat nastal, když r. 1882 byla universita
Karlo-Ferdinandova rozdělena na vysokou školu českou a německou;
brzy se přihlásil na vysokém učení českém nový
myšlenkový ruch, který se projevil také čilejší činností
praktickou ve veřejnosti, úsilím o naukově kritickou revui,
vybudováním nové encyklopedie, »Ottova Slovníka
naučného«. Velký vědecký spor o pravost Rukopisů
Královédvorského a Zelenohorského rozvrstvil na ní konservativní
směr starší od kritické a revisionistické školy realistické,
zahajuje již nové období českého vývoje vědeckého. K
české universitě se přidružila sice celá síť škol vyšších a
středních, které založil a vydržoval rakouský stát, ale mnohé
vrcholné ústavy vzdělanosti národní, na př. Museum
království českého, zůstávaly omezeny na soukromou
dobročinnost ušlechtilých mecenášů. Z nich architekt Josef
Hlávka položil hmotný základ k »České akademii císaře
Františka Josefa I. pro vědy, slovesnost a umění«; vedle
filosofie a práva sdružovala s naukami duchovými i
přírodními také všechna umění, literaturu, výtvarnictví,
hudbu.

Úspěšněji než ve vědách představoval český národ svou
vysokou úroveň kulturní tvorbou uměleckou. Od
znovuotevření krásné renesanční budovy Národního divadla na
vltavském nábřeží v Praze dne 18. listopadu 1883, kam
čeští umělci výtvarní snesli skvělé důkazy svého
konstruktivního i dekorativního mistrovství, považovali všichni
Čechové svoú »zlatou kapličku« za chrám znovuzrození.
Odtud i z koncertních síní, zvláště nového pražského
Rudolfina, vedeného dvojjazyčně, zaznívala Smetanova a
Dvořákova hudba, která vítězně dobývala světa; tam
prokázali své mladé mistrovství výtvarní umělci malíř Brožík
a sochař Myslbek, kterým se rovněž dostalo uznání
evropského.

Příznačný pro toto období kulturního života českého jest
pražský centralismus, patrný hlavně v literatuře. Ozvou-li
se z některých měst moravských, jako z Olomouce neb Vel.
Meziříčí prostřednictvím tamějších orgánů hlasy kritické,

330