jsou odmítány z Prahy velkopansky; opovržlivě se proto
»pražské básnictví« staví proti »moravské kritice«; také
první počiny kritického realismu vědeckého se přijímají
s podobnou nedůvěrou. Podceňuje se význam soutěže ve
vzdělanosti a potřeba korektivu pro jednostranné ústředí,
příliš snadno ustrnující v samolibosti a v autoritářství.
I to zvyšuje umělý a odvozený ráz slovesné kultury české
let 80., které při veškerém bohatství myšlenkovém a při
vší okázalé skvělosti formální chybí dokonalá životnost.

Cizí vzory aučitelé české literatury let
80. Třetí čtvrtinu XIX. stol. ovládá v literaturách
evropských umění realistické a naturalistické; doprovází je stálý
zájem o sociální a mravní problematiku přítomnosti.
Vzdálenější ozvuky těchto literárních směrů se přihlašují u nás
ojediněle již v období Nerudově a Hálkově, ale jejich plný
vliv se projevil až v 1. 90., opět opožděně, a to
stejnoměrně z Francie i z Ruska. Avšak doba »Ruchu« a
»Lumíra« se přimyká k jiným směrům písemnictví
evropského, zvláště k básnické novoromantice, která naplňuje
romantické látky názory novodobými a vyjadřuje tradičními
formami básnickými city i dojmy věku positivistického;
také zde proniká eklektický a synkretistický sklon,
charakteristický pro myšlenkový obzor svobodomyslného a
demokratického Čecha z druhé poloviny věku XIX.

Exotismus a historismús doby romantické potrval v
básnictví stol. XIX., ba stupňoval se u pozdějších básníků,
kteří se láskyplně noří do studia vzdálených krajů, národů,
mravní a dějinné minulosti. Jest dlouhá řada básníků, kteří
takovým novoromantickým exotismem a historismem
doprovázeli současný rozvoj umění realistického, hlavně
románového: ve Francii vedle V. Huga i Alfr. de Vigny,
Gautier a celá škola »Parnassu« s Lecontem de Lisle v čele;
v Anglii Tennyson, Browning, Swinburne; v Německu
mnichovská škola kolem Geibela a velký švýcarský básník C.
F. Meyer; v !talii moderní obnovitel antických rytmů G.
Carducci a j. Těsně příbuzné s těmito veršovanými díly
historisujícího a exotického novoromantismu jsou
historické romány, v nichž nově a osobitě vzklíčila setba Waltera
Scotta. Ale jen v jemných rukách vědecky vyzbrojených
a umělecky vybroušených mistrů, Angličanů Disraeliho a
Kingsleye, Francouze Flauberta, ~výcara C. F. Meyera,
Rusa Tolstého, Dána J acobsena, stal se historický román
nejen názornou evokací dávných věků a mravů, ale i
psy
331