i jejích germánských druhů se však rozběhlo v řadu
malebných jednotlivostí, skvělých v líčení středověkého
severu. Ceský venkov, zachvácený již moderními spory
hospodářskými, zvl. konfliktem německého továrního
kapitalismu s domácím živnostnictvem, zobrazuje sociální idyla
tragického rozuzlení Lešetínský kovář (188'3 konfiskován,
~ropuštěn až 1899); v lyrických partiích se zde Svat.
Cech přiklonil k písni· lidové.

Velké koncepce básnické vystřídávány byly skladbami
satirickými ve. formě rozmarné báchorky. Z nich
zachovávají cyklické Petrklíče (1883) s látkou domácí a
parodistické indické epos zvířecí Hanuman (1884) lehkou hru
heinovské veršované pohádky, posmívající se slabostem
lidským vůbec. Zlomkovitý Botek (1886, samostatně
nevydán) a Kratochvilná historie o ptáku Velikánu
Velikánoviči (1889) se omezují na češké poměry současné a
persiflují je vtipně, ale bez útočné odvahy. Vážné roucho
má jen didaktická alegorie Pravda (1885, kn. 1886) ; satira
v těchto dílech jest většinou literární, vědecká, menší
měrou i politická.

Rok 1887 zahajuje cykly lyrických básní tendenčních,
inspirovaných vřením politickým, společenským a
náboženským; obrážejí vedle důvěrných úvah a dum
básníkových namnoze názory mladočeské strany při příchodu
hnutí pokrokového. Jitřní písně (1887) jsou většinou
politické chansony, sloužící národnostní a všeslovanské
politice a výchově činorodé vůle hromadné. Zpěvnou formu
a účinně populární podání opouštějí a do reflexí se
zapřádají hlubší a myšlenkově těžší Nové písně (1888),
památné silným uvědoměním sociálním a vřelostí, s níž
básník vítá dělnickou třídu s jejími nároky politickými na
veřejné dějiště. Nejpopulárnější z děl Cechových, Písně
otroka (1895, dosud 34 vyd.), hlásají pod průhledným
symbolem černých otroků, sténajících v tropech pod bičem
otrokářů, národní a také sociálně podloženou revoltu proti
vládnoucímu bezpráví rakouských utiskovatelů, a to s
velkou silou patosu, uraženého vědomí mravního, temného
zoufalství, prozařovaného jen plach~'m plaménkem naděje
v konečné osvobození: zde politické intence pokrokového
hnutí došly ohnivého výrazu. Stařecká resignace se hlásí
v těžce meditativních Modlitbách k Neznámému (1896),
posvěcených přemítání o záhadách vesmíru a vyznívajících
panteismem a humanitou.

342