většinou meditační a politická, spojuje v obou svazcích
z mladších let, Různé zvuky (1887) a Blesky na hor'ách
(1893, v sebr. sp. oba svazky jako Zpěvy mladosti), s
výmluvným verbalismem genrovou kresbu domácích
postaviček a krajin. Již tu zaznívá politická lyrika dílem
satirická, dílem kazatelská; své posměšky, výzvy a kletby
pronáší v duchu vlasteneckého protihabsburského liberalismu
a doplňuje je historickými romancemi. Později se Fr. S.
Procházka na ni soustřeďuje v knihách: Hradčanské
písničky (1903), Písničky kovářova syna (1908), Vinobraní
(1911), Černý orel (1918), Nové hradčanské písničky
(1924), Věřím (1929) a j. Od r. 1898 napodobuje Fr. S.
Procházka, veden příkladem Sládkových »Starosvětských
písniček« a jeho »Směsky«, lidovou píseň. V motivech
bájeslovných, v jadrném figurkářství, hlavně však v
rozmarné erotice vybírá rád burleskní rysy lidové písně ; humor
Procházkův i se svou gnómickou zálibou má zdravou šíři
a samolibou bezstarostnost hanáckou. Básnickou žeň
Procházkovu doplnil satirický svazek Kvetoucí dnové (1923),
který shrnuje i jeho hojné epigramy obsahu většinou
literárního. Z epigramů samostatně vyšly Semenec (1907) a
Vosy (1935). Z původních Procházkových veršovaných
knížek pro děti cennější jsou Slunečka (1905), Sotci krále
Holce (1906) a j. Z básnických překladů Fr. S. Procházky
vyniká přebásnění Hauptmannova »Potopeného zvonu« (1899).
V antologiích Česká lyra (1911, 4. vyd. 1926) a Česká epika
(1912, :3. vyd. 1924) vyložil Fr. S. I?rocházka prakticky své
hodnocení české moderní lyriky, kterou kriticky
komentoval ve »Zvonu«.

Skoro současně s Procházkovými písničkami 'zazněly
z Hané v tamním nářečí i lidovém slohu »pěsničke«
prostějovského lékaře a politika-buditele Ondřeje Přikryla
(18621936). Zachovalou tvářnost svého domova zpodobil řadou
rozmarných genrových obrázků v 'Próze a. ukázal se
spolehlivým letopiscem svého působiště; dovedl v písňovém tvaru
jako Sládek i Procházka zachytiti vedle typických figurek
rodáckých i krajinnou poesii a svéráz svého milovaného
kraje. Ohlasová lyrika převládá v svazečcích: Hanácky
pěsničke (1900), Novy hanácky pěsničke (1901),
Padesátka z Hané (1912), Prostějovsky pěsničke (1927), K
ževoto (1935) a Z kroneke Hané (1936) a j. V soutěži s Fr.
S. Procházkou zabírá se Přikryl také do pověstí a bájí
svého kmene v pohádce Haná a Romža (1914) a v cyklu
ro
348