hrobní a pozdravů zašlé mladosti zaznívá tu zvláště mocně
struna náboženská: proti monistovi Vrchlickému sklonů
panteistických uzrál Sládek v křesťanského dualístu,
oddaného přísnému osobnímu Bohu a toužícího po spojení
sním.

Oproštění, jehož postupně dospěl, vystupuje nejzřejměji
v rozkošně naivních cyklech básní pro děti a v písňových
ohlasech lidového básnictví českého; tu i onde zvoní jiskřivý
vtip a zdravý humor. Knihy veršů o dětech a pak také pro
děti jsou: Zlatý máj (1887), Skřivánčí písně (1888), Zvony
a zvonky (1894); po K. Vinařickém a Fr. Douchovi
stvořil tu uměleckou lyriku dětskou.

Přechod k ohlasům lidové poesie značí Selské písně a
České znělky (1889), sbírka vzniknuvší pouze zevním
sloučením dvou odlišných cyklů. Již do knihy »Sluncem a
stínem« uložil Sládek důrazné své přesvědčení, že jádrem
národa jest sedlák a že jeho práce jest nejsvětější. Maje na
mysli drobného rolníka z rodného Podbrdí a přijímaje
nejeden podnět z básníka-oráče Burnse, zapěl Sládek z duše
sedlákovy své politicko-stavovské »Selské písně«, jež r.
1909 doplnily Nové selské písně, vkládané namnoze do úst
venkovské dívčině. Ve všech Sládkových písních selských
se pojí pevná důvěra v Boha s oddaností domovu, půdě a
práci. »Ceské znělky« jsou hlavním dílem politického básnění
Sládkova. V duchu národního vzrušení, které kolem r. 1887
přivodilo nový rozkvět české politické lyriky (Čecha,
Heyduka, Krásnohorské, Vrchlického, Machara) horlí tu
Sládek proti útisku, otroctví, ale i mdlobné nečinnosti, budí
vědomí státoprávní a volá k činu. Doplňkem »Českých
znělek« byl malý sešitek Českých písní (1892), zbásněný ve
slohu chanson a obsahující také několik písní sokolských.
Pozdním ohlasem toho, co básník za dob dětství slýchal
zpívati »v našem starém Berounsku«, jsou Starosvětské
písničky a jiné písně (1891) a Směska (1892). Po stopách
Burnse, Goetha a hlavně Čelakovského se tu vmyslil básník
do duše lidového zpěváka a zpěvačky a vyvážil, odtud jednak
lyrické písně přírodní, jednak genrové obrázky rázovitých,
milých a směšných, půvabných i titěrných postaviček. Do
okruhu ohlasového se řadí cyklus Písní smutečních (1901),
posvěcený ,památce Zeyerově; s názvukem na pohřební
poesilidovou a v těsné souvislosti se ,stavovskými písněmi selskými
vyjadřuje zde Sládek s krajním oproštěním výrazu a z plnosti

353