do povahových kontrastů. Nečinil jako typický romantik
rozdíl mezi slohem lyrickým, epickým a dramatickým, a
proto vždy vykazoval výrazné místo patetické deklamaci
i rozsáhlým vložkám lyrickým, často mocné krásy
básnické; stavba jeho her, až na obě vrcholné, jest prostá,
mnohdy spíše výpravná. V poslední době své tvorby si oblíbil
volnou scénickou úpravu pohádky a legendy. Vedle uveď.
hry začátečnické následují jeh0 dramatické práce:
komedie rodinných záměn a odhalení Bratři (1882), čínská
námětem, nikoli dramatickým slohem; trojaktová milostná
hra biblická s příklonou k starozákonní »Písni písní«
Sulamit (uveř. a provoz. 1883, kn. 1885) ; čtyřaktová krvavá
tragedie pomsty z pravěku irského Legenda z Erinu
(1886); bohatýrská komedie o Libušiných nápadnících
Libušin hněv (1887), k níž se druží melodramatická
drobnůstka Bárka (1887, použitá Z. Fibichem za libreto) a j.
K tragické výši se pak Zeyer dramatik vzepial Doňou
Sančou (1889, provoz. až 1897) , tragedií pomstychtivé
žárlivosti, která motiv Faidřin překládá do feudálního středověku
španělského; a knížecím dramatem o přemyslovských
n'ápadnících trůnu, ale s motivem mladého kř6ilťanství na
půdě české v popředí, N eklan (1893, provoz. 1898), jediné
dílo Zeyerovo, na něž později navázala Arn. Dvořákem, St.
Lomem a R. Krupičkou dramatická tradice česká. V
Zeyerově závěrečném období úmyslného primitivismu vznikla
báchorka Radúz a Mahulena (z r. 1896, vyd. a prov. 1898),
podkládající motivy, převzaté z lidových báchorek
slovenských, jednak výkladem přírodně mytologickým, jednak
zřeteli alegorickými, a andělská legenda, zkřížená.s
pohádkovou tradicí slovanskou, Pod jabloní (1901, prov.
posmrtně 1902).

Zeyerovu prÓzu zahajují vl. 1873-1879 novely a
fantastické povídky, shrnuté dodatečně do svazků Novely (1879
a 1884) a Fantastické povídky (1882) ; k nim se těsně
družíromán Ondřej Černy šev (1875), čerpající své napínavé
a spletité děje z dvorských kruhů ruských za Kateřiny,
a dobrodružné dílo bez pevI\é skladby Dobrodružství
Madrány (1882), kde se Zeyerova motivická fantasie a
romantický i erotický rozmar octly na nebezpečném srázu
okultismu bez psychologie. V těchto pracích, divoce
romantických, pohyboval se Zeyer na cestě české prózy, která od
Světlé vedla k Arbesovi. Ale již v Románě o věrném
přátelství A.mise a Amila (i880), vyčerpávajícím ve zkřížení

360