zouškovi (1897) ocitá se prostota venkova ve sporu se
s'kutečností soudobé Prahy a dává tím podnět k tklivě
humoristickému Zipracování. Tento tradicionalismus se pojí s
vlasteneckou tendencí v některých pracích, kreslících v idealistickém
osvětlení venkovské učitele a kněze, tak v Zapadlých
vlastencích (1894) nebo v Západě (1899), které se občas
stýkají s obdobnými pracemi Jiráskovými. Těžký zápas
drobného českého živlu v německém prostředí zachycuje román
O ztraceném ševci (1920). Uvědomělá, ale nevtíravá
tendence mravně výchovná zastupuje u Raise vlastní
jednotící názor světový. Nikde se nezabývá Rais společenskými
a hospodářskými vlivy na duše lidových svých reků; nikde
nepřistupuje k výkladu jejich povah a činů ze života
instinktivního; vyhýbá se myšlenkovÝm problémům a vůbec
jest spíše podrobným a vroucně zaujatým realistickým
kronikářem svého lidu než pronikavým psychologem nebo
tragickým básníkem širokého zření.

K psychologii českého venkovana s hlediska
náboženských, sociálních a etických idejí došli ve svém vývoji J.
Holeček a T. Nováková, ačkoliv ani oni nepřekonali v sobě
romantiku nadobro.

Jihočech Josef Holeček (1853-1929), narozený 27. února
1853 ve Stožicích u Vodňan, vstoupil jako člen básnické
družiny »Anemonky« do literatury současně se školou
Lumíra, ale dal se na cesty jí přímo proti1ehlé; jeť
nejtypičtějším představitelem slavjanofilského směru v české
literatuře. Studiem, cestami i politickým přesvědčením tíhl
Holeček, dlouholetý redaktor slovanské rubriky v
»Národních listech«, k slovanskému jihu a východu. Slovanský
jih znal z přímé zkušenosti několikerým pobytem na
Balkáně, zvl. na Černé Hoře; Rusko procestoval dvakrát, r.
1887 a 1889, kdy přes Cařihrad dojel až do Malé Asie.
Hledal spojitost mezi myšlenkovým i veřejným životem
svého národa a slovanských soukmenovců; odmítal
nadvládu západoevropských, hl. německých vlivů u nás;
odkazoval od knižní· kultury k plemenné, lidové vzdělanosti
slovanské a vůbec k národní moudrosti, ukryté v
náboženském a mravním cítění lidovém. To zevrubně vyslovil
v řadě publicistických úvah, na př. Rozmanité čtení (1881,
1886, 1893), Zrcadlo naší národní společnosti (1881),
Ruskočeské kapitoly (1891), Česká .šlechta (1918) a j. a ve
filosofii agrárního hnutí Selství (1928).

Kladné rysy národní povahy slovanské, odhodlanost,

406