1869. Stav se knězem, kaplanoval a farářoval na různých
místech v Čechách, nejvýznamněji v Ořechu u Prahy,
odkud r. 1919 odešel na odpočinek do rodiště; tam zemřel
24. října 1925. Mnoho životního úsilí věnoval reformnímu
hnutí kněžskému; neodchyluje se v ničem od církevní
věrouky a Ikázně, toužil po obrodě mravně sociální. Snahám těm
slouží i jeho povídky a románky z kněžského života; v nich
zaostřuje svou tendenci jednak proti zkostnatělé
hierarchia tíživému celibátu, jednak proti nespravedlivým odpůrcům
duchovenstva. Jsou to práce: Cestou křížovou (1899, 4.
vyd. 1901 s n. »Román českého kněze«), Farská panička
(1906), Farské historky (1908), Kohouti (1912), K Bohu
(1914), Holoubek (1920) a Kanovník (1920); tu po Fr.
Pravdovi a A. V. Šmilovském po prvé nakresleny věrné
a životné typy českých kněží. V obou rozlehlých
lidovýchovných románech Poslední z rodu Sedmerova (1908) a
ve zvláště zdařilém Janu Cimburovi (1908) postavil proti
rozkladné novodobé civilisaci staré charakterní hodnoty
jihočeského selství, řízeného duchem dělného křesťanství;
v povahokresbě ukázal pevnou ruku. Následuje řada
povahopisných a mravolíčných obrazů z rodného Chodska:

Pro kravičku (1905), Skřivánek (1913), poslední soud
(1913), H anče (1917), Hu nás (1921). Chodské románové
letopisy Baarovy měly vyvrcholiti cyklem »Naše máma«
ze zápasu o obecní lesy mezi chalupníky a sedláky v 40. 1.
na Domažlicku se širokým společenským a politickým
pozadím a se sytou kulturní malbou hnutí obrozenského v
duchu jiráskovském; Baar napsal tři díly, Paní kom'isarka
(1923), Osmačtyřicátníci (1924) a Lůsy (1925), z nichž
první obsahuje chodskou episodu B. Němcové. Jak těsně
srostl s tradicemi domova, prokázal dvěma sbírkami
pohádek Náše pohádky (1921) a Chodské povídky a pohádky
(1922) a vroucí knihou o stromech a ptácích rodného
kraje Na srdci přírody (1925); všecky tyto práce vedle
hodnoty vypravěčské vynikají i vahou spolehlivých dokumentů
národopisných; celou svou lásku k řeči i duši Chodska
vložil do populární písně »Bulačina«.

Z vědeckých studií dialektologických a z odborného
sběratelství i zkoumání národopisného vyrostl Jan František
Hruška (1865-1937), rodák z Peci pod Čerchovem,
dlouholetý profesor plzeňský. Hlavní jeho filologické dílo,
Dialektický slovník chodský (1907), vyšlé ze školy Gebauerovy,
má cenu základní. Vedle prací etnografických sbíral lidové

410