čtenářstva, ale jim samým jsou známé jen matně, z· dohadu

nebo z knižních reminiscencí. .

Z velké řady těchto novelistů,kteří si libují buď v
povrchním exotismu, nebo v naivním zpodobování
společenského ruchu, nebo v žurnalistickém vzdělávání lidu
pracemi tendenčně vyhrocenými, jmenujeme jen významnější,
kteří vzbudili větší pozornost živou malbou prostředí a
poutavým způsobem vypravování. Mezi nimi Servác Bonifác
Heller (1845-1922), přítel Nerudův a Čechův, spoluredaktor
»Lumíra« a »Květů«, mladočeský řečník, politik a novinář,
znalec ruských poměrů, zaujímal význačné místo v kulturní
organisaci let 70. a 80. Psal dějově napínavé romány z
ruského prostředí, s kavkazskými episodami, mořskými
plavbami, bitevními scénami i salonní nádherou - na př. Král
stepi (1881), Román na bojišti (1890), Salomonida (1888),
Román na moři (1892) - a k nim se pojí cestopisné a
národopisné feuilletony, vrcholící knihou Život na Ru.'ti
(1869). Stejně šablonovité romány psal s náměty českými
- Hermína (1895), V ovzduší kláštera (1906) aj. Napsal
i cenné vzpomínky politické.

Bohumllllavlasa (1852--1877), miláček Hálkův,
upozornil na sebe více než romány dobrodružným životem, který
jej hnal z domova za hranice, nejčastěji na východ, kde
záhy zemřel jako ruský voják v kavkazské válce. Neklid,
dobrodružnost, touha po všem exotickém a improvisaění
chvat charakterisují i jeho romány, z nichž V družině
dobrodruha krále (1875) a Kněz Jan (1875) mají námět
historický. Tiché vody (1876) jsou romantickou malbou dílem
vysněného, dílem skutečného šlechtického života na
jihočeském venkově. Památku Havlasovu oslavil Sv. Cech
básní »Na hrob Havlasův« (1878) a J. V. Sládek v
»Jiilkrách na moři« (1879).

-Edvard Jelínek (1855-1897), přední pěstitel vzájemnosti
česko-polské, vkládal své cestopisné vzpomínky a
panslavistické dumy i do svých naivních a sentimentálních
polopovídkových knih, na př. Črty kozácké (1885), Črty
litevské (1886), Ukr.ajinské dumy (1888) a j. Své zásady o
vzájemnosti slovanské uložil ve spisech Pro shodu
česko-polskou (1887) a Věci polské (1893) ; této vzájemnosti sloužil
i jím řízený Slovanský sborník (1881-1887).

Rudolf Jaroslav Kronbauer (1864-1915) dovedl vyslíditi
ve velkoměstském víření nejnapínavější látku a vyzískati
z ní hrubé, ale působivé účiny. Největšího úspěchu u
prů
421