kou věc jak proti Německu, tak proti Rakousku. Vedle nadějí v carské Rusko, jež nepohasínaly, ač neměly valné opory reálné, opakovaly se pokusy získati sympatie pro náš národní protigermánský zápas u francouzských nacionalistů. Byl to výsledek čtyřicetileté shody českofrancouzské, pí'enesenéz oblasti kulturní do života politického: to, co konal Jar. Vrchlický po celý život literárně a umělecky, dovršoval nejprve dějinně politickou myšlenkou, později dějinně politickou akcí jeho žák, francouzský historik A .Denis. České sYmpatie stály přirozeně na straně národních republik burských, válčících s britským imperialismem a želely jejich porážky; za války španělsko-americké se klonili Čechové k demokratické Unii proti monarchistickému a feudálnímu Španělsku; když o šest let později udeřilo na nejzazším východě asijském Japonsko na ruské přístavy, byli čeští rusofilové zdrceni neočekávanou a úplnou porážkou Ruska; v~hali však přiznati, že příčiny vězí také v nezdravých vnitřních, politických a sociálních poměrech carské říše. Nejživější zájem byl projeven o sociální revoluci na Rusi, následující v zápětí po válečných porážkách a po konstituční reformě Mikulášově. Čeští spisovatelé, vzpomínajíce s hrdostí, že před 20 léty Sv. Čech v »Slavii« předvídal tyto revoluční události, neváhali stanouti na nejkrajnějšímkřídle sociálních revolucionářů a očekávali od nich zdar jak pro Rusko, tak pro Slovanstvo celé. Byl to jeden z přesvědčivých důkazů, kterak v českém smýšlení a cítění předválečném převládá živel sociálně reformní nad složkou národně politickou. Občas však procitalo u Čechů povědomí slovanské sounáležitosti kmenové, při němž ustupovaly zájmy sociální i ohledy hospodářské národně politické orientaci, k níž vy. chovávali lid jak politikové, tak spisovatelé ducha Holečkova. Jednomyslné odmítání anexe Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uherskem r. 1908 se strany české, nadšené projevy pro smír srbsko-bulharský r. 1908, mravní i hmotné posily poskytované balkánským Slovanům od Čechů za jejich vítězné války protiturecké r. 1912 nemohly nechati nikoho na pochybnostech o pravém smýšlení českém, jež se ani za brzy nastaléhozápolení světového nezměnilo. V ohledu sociálně politickém jest toto období charakterisováno především postupným pronikáním společenských vrstev stavovských do veřejného života: uvědomují si svůj samostatný ráz a své zvláštní potřeby i práva; vymaňují 425