sahová; vždycky jim šlo především o námět, problém,
myšlenku. Vyznačoval je přesný pozorovatelský smysl, prudká
láska k skutečnosti, porozumění potřebám, neduhům a
touhám doby; to umožňovalo jim, aby z přítomného života
vážili látky nové a významné, dotýkající se méně
obraznosti než svědomí, a. aby v těchto námětech odhalovali
mravní a společenské problémy; tak kriticky a často
bojovně přispívali k řešení otázek, jaké se dotud zdály
neslučitelnými s obsahem poesie. Chtěli býti soudci a
myšlenkovými vůdci společnosti a nevyhýbali se arii přímé
propagandě politické a sociální. Tím vším se octl básnický
realismus, který se později větším nebo menším právem
dovolával J. Nerudy jako svého osnovatele, ba v oboru
politického verše se hlásil až k Havlíčkovi, přirozeně záhy
v příkrém odporu k Jar. Vrchlickému: k jeho formalismu,
světoobčanství a samoúčelnému umělectví.

První stoupenci básnického realismu se přihlásili již na
konci 70. a na počátku 80. let. K nim dlužno vedle Cechů
Fr. Chalupy, Josefa Jakubce a zvláště Karla Legra počítati
hl. Moravana Fr. Táborského. František Chalupa
(18571890), redaktor »Ruchu«, jeden z prvních životopisců
Nerudových, studoval zevrubně básnictví ruské, jmenovitě
lyrikupopuškinskou; vydal z něho dva výbory Niva (1884)
a Kvítí z ruských luhů (1884) a podlehl silně jeho vlivu.
I národní píseň působila naň mocně, stejně jako mladistvá
lyrika Nerudova; lyriku svou však nevydal. Úsilí o
objektivní formu projevují Zpěvy bohatýrské (1889), blízké
Kvapilovým »Zpěvům knížecím« a vyvážené kromě 'z
minulosti české vydatně i ze zápasů ruskotatarských. Sklony
realistické se hlásí z jeho obrázků venkovských Naše ves
jindy a dnes (1886), načerpaných z životní klopoty a
mravní bídy jeho rodného kraje II Uhlířských Janovic. S
Chalupou současně tíhl k básnické objektivnosti ve veršované
povídce realistický genrista sklonů idylických Josef Jakubec
(1858-1889); upoutal svými Povídkami z kraje (1887 a
1890 ve 2 sv.), prostými a svěžími to obrazy z Jičínska,
plnými selanky a podrobně střízlivé malby.

Nad tyto básníky předčí sytostí verše a pravdivostí
podání František Táborský («< 1858 v Bystřici pod Hostýnem,
t 1940 v Praze). Jest to typický Moravan; opětovně se
vracel vzpomínkami, látkami, jazykově i obrazně k
rodnému Valašsku. Po brzy překonaném vlivu Vrchlického
dospěl svéráznosti slohové v několika pokusech o hutnou
vý
443