ty« (1891), »Zimní sonety« (1892), »Jarní sonety« (1893)
a »Podzimní sonety (1893) ] zachycují nálady, vtipy a hry
okamžiků ve formě, rušící celkem útvar znělky, u nás od
Kollára a Vrchlického běžný. Machar sám charakterisuje
moderní, především svůj sonet: »Moderní sonet nyní jest
jak nůž, vylétne z pochvy, v modro zahrává, a když se
tkne, do krve řezává~~.

R. 1893 se začíná zcela nové období v tvorbě
Macharově: nadchází objektivisace. Bol osobní se ztrácí v hoři
sociálním, lyrika ustupuje analyse a živel myšlenkový
převažuje prvky citové. Období to zahajuje sbírka
hořkýchmeditací a projevů o naší politice a filosofii českých dějin,
Tristium Vindobona (1893). Machar tu podává sžíravou
kritiku našeho politického a národního zápasu s
evropského hlediska; když zavrhl vládnoucí historismus, když se
rozešel s českou přítomností, upírá přece věřící zraky do
lepšího národního a sociálního zítřku. A jako vnitřní
psychologický obsah jest i básnický výraz nový: verše trhané,
vržené improvisačně na papír, nepoutané vazbou strof a
namnoze zbavené i rýmu. Pozdní protějšek k ní tvoří
sbírka Tristium Praga (1926), politická obžaloba poměrů
v osvobozené vlasti, skeptický, básnicky již vychladlý
protest. Následující kniha, nadepsaná slovy Jacobsenovými
Zde by měly k,vést růže. " (1894), obsahuje kromě prologu
a epilogu devE'it lyrických dramat ženských duší,
přednášených střízlivým veršem, ocitajícím se stále na pomezí
prózy: cyklus podobizen a povídkových skizz moderní
trpící ženy, kreslených na společném sociálním pozadí,
požaduje pro ženu právo na osobnost, na lásku, na pochopení.
Po létech se vrátil k oblasti této knihy, ale s
objektivismem již ~načně zesláblým, v cyklech veršovaných povídek
Zivotem zrazeni (1915) a Filmy (1934) . Ve veršovaném
románě prostitutky, zoufající si nad nemožností vrátiti se
k počestnému žití, Magdalena (1894), pojí se k malbě
ženského osudu jízlivá kresba českého maloměšťáctví a dravá
satira našeho politického života. Duchaplný pamflet na
mladočeskou politiku, Boží bojovníci (1897), vyhnal tuto
satiru v bujnou grotesku. S tím souvisí i svazek pošklebků,
invektiva epigramů Satiricon (1904), kde satira literární
převládá.

Výlet na Krym (1900) jest cestopisný deník, plný slunce
a vyrovnané nálady. Náladové básně a písně obsahují
poz
446