mluví celý lašský kmen na Ostravsku, Těšínsku a v
moravskoslezských Beskydách. Vyslovil tak tíhu zoufalství
a vzdor hornického, hutnického a horalského lidu.
Národnost jest mu zároveň hodnotou sociální, neboť jeho
utlačený a opovržený Čech - Slezan jest zároveň proletář
vyssávaný cizáckým kapitálem v uhelných dolech, nebo
chalupník, utiskovaný zvůlí velkostatkářského panstva.
Svůj národ vidí však zároveň ve chvíli, kdy mu hrozí zkáza
poněmčením a popolštěním a jeho krajní pesimismus nezná
jiného východiska než vzdor a pomstu. Se svým lidem se
cítí Petr Bezruč opuštěn od ostatního národa, hlavně od
lehkovážného pražanství; v slohu romantickém si svůj lid
představuje někdy jako Spasitele, krvácejícího na kříži,
jindy jako vzdorného loupežníka-osvoboditele Ondráše.
Všechna divoká nenávist k utiskovatelům,
německo-židovským majetníkům dolů a hutí a k jejich přisluhovačům
vrcholí vášnivým záštím k symbolickému ztělesniteli
tohoto příkoří, k rakouskému arcivévodovi Bedřichovi 8
markýzi Gérovi. Na tyto základní motivy složil »prvý bard
Beskyd a poslední« několik velkolepých zpěvů, jež se od
nejkonkrétnějšího realismu stupňují až v hrůzné vise:
»70.000«, »Ostrava«, »Škaredý zjev«, »Leonidas«, »Já«;
ostrými rysy kreslí balady sociální: »Maryčka
Magdónova«, »Bernard Žár«, »Kantor Halfar«,' »Žermanice«. Ale
zapěl i několik důvěrných lyrických básní na motiv teskné
touhy po ztraceném dětství a hořkého stesku lásky
zhrzené, života prohraného: »Jen jedenkrát«, »Hučín«. V
básnickém epilogu »Stužkonoska modrá« dochází tato intimní
lyrika svého vrcholu.

Bezručova lyrika tíhne vždy k dramatisaci, často
zvyšované prostředky rétorickými, uchvacuje prostotou,
lapidárností, ukázněností a přirozeností. Píše v uvolněných
verších, většinou daktylských a daktylotrochejských, :užívá
původních, často smělých rýmů, vyjadřuje se výraznou
řečí, silně zbarvenou nářečím lašským, a to frazeologicky
i hláskoslovně. Vydatně těží z názvuků lidové písně;
buduje na kontrastu a paralelismu, působivě využívá refrénu.

Petr Bezruč se sám stavíval okázale v protiklad k
vývoji české lyriky soudobé a z počátku byl 'opravdu z
literární souvislosti téměř vylučován. Ale přece je zřejmá
II něho souvislost s vývojem české lyriky. Nezůstala na
něho bez vlivu škola klasické filologie, kterou prošel,
stejně jako studium lidové písně a jejích následovníků,
jme
451