vitalisty, oddávajícího se vděčně plnosti života, jejž byl
dosud soudil. Z úzkostlivých otřesů češství za světové
války a z důvěřivých tuch národně politické svobody vznikly
Zpěvy domova (1918), inspirované namnoze krajem i lidem
jihočeské domoviny. Dílem před politickým převratem,
dílem nedlouho po něm vznikly dvě tendenční sbírky sociálně
revolučního zasvěcení, Krváce,jící bratrství (1920) a Jasná
vidění (1922); k prvé z nich připojil Sova náladově intimní
cyklus Rozjímání ranní i navečerní, jako by chtěl naznačiti,
že kritickou skepsi časově určenou dovede vždy překonati
kladným a básnickým viděním světa a jeho věčných
hodnot krásy a pokory. Tento proces se pak opakuje v knihách
pozdní meditace Básně nesobeckého srdce (1922) a N adě,je
i bolesti (1924), kde Sova uzavírá smír s lidmi a s věčností.
Z pozůstalosti přibyla mezi díla meditativní ještě sbírka
Za člověkem (1930), kde se vedle dum a úvah o člověku
v jeho vztazích individuálních i společenských čtou také
hojné básně příležitostné.

Intimní lyrika Sovova prožívá nedlouho po čtyřicítce
básníkově - v tragické obdobě k Vrchlickému z let »Oken
v bouři« - svou mučivou zkoušku ženinou nevěrou a
ztrátou víry v kladnou moc lásky; tehdy dílem v melodické
formě písňové, dílem s názvuky baladickými píše Sova
svou lkavou a proklínající Lyriku lásky a života (1907).
Teprve pozdě nachází v Básníkově jaru (1921), v Drsné
lásce (1927) a v pohrobních Hovorech věcí (1929) citovou
rovnováhu, štěstí z tvůrčího i pozorovatelského okouzlení,
vděčný vztah k životu, avšak také k smrti.

Epik Sova se přihlásil po prvé alegorickou
Balladot
o jednom člověku a ,jeho radostech (1902), kreslící v
goethovském dualismu pána a šaška tragikomedii
romantického požitkářství, které vede k zoufalství. Později ji
zařadil do Knihy balladické (1~15), kde se na látkách
pohádkových i polohistorických, lidových i společensko
moderních pokusil o pokračování a prohloubení erbenovské
tradice, zvláště šťastně v drama tis a ci zápasu přírodních sil
o člověka. Veršovanou dětskojl báchorkou s výchovnými
zřeteli jest O vysvobození prince Jirky (1916).

Sova prozaik, jenž k mistrovství dospěl pouze v krátké
povídce impresionistického provedení a dušezpytné
pronikavosti, debutoval r. 1898 Prósou; úhrnem mladistvé jeho
novelistiky jsou Povídky a menší črty (1903, později
označeny jako »Kasta živořící a jiné prósy«). Zde s V.
Mrští
460