matických prvků jeho her vedly jej k tomu, aby opustil
formu scénickou a přilnul k tvorbě románové.

Rakovnický rodák a táborský advokát Jar. Mayer ("" 1870,
zahynul 1942 v Terezíně), užívající pseudonymu Jaroslav
Maria, vystoupil jako dramatik dosti pozdě, a to Ipracemi
cyklickými. Vystupují v nich většinou lidé chorobní,divokých
pudů, dekadenti zhnusení i vábení láskou. Jsou to trilogie
V podvečer věku (1898) a Dramatická sonata (1907);
doplňuje je hra z ruské revoluce s velkým soudním
přelíčením v popředí Má je pomsta (1908), drama nevěstky Dolfa
(1919) a Lichoběžník (1922). Pak přenáší Maria své hry
do minulosti, nejraději do renesanční Italie, naplňuje je
barokním duchem smyslné vášně a ukrutenství a
historické postavy zbavuje jejich velikosti. Po wagnerovské
komedii Tristan (1908) patří sem především sugestivní
skreslenina Michelangelo Buonarotti (1912) a ferrarská trilogie
Parisina (1918), Lucrezia Borgia (1920) a Torquato Tasso
(1918).

Próza Mariova, zahájená travestií Goetha Werther
(1907), obsahuje psychologické romány, čerpající buď ze
života justičního, Spravedlnost (1917), obžalobné letopisy
Panstvo v taláru (1924), Váhy a meč (1928), Advokáti
(1937), nebo z oblasti zrůdné a tragicky podložené sexuality
(Kyvadla věčnosti, 1920, sensační Tajnosnubní, 1922 aj.).
Z jiných oblastí společenských čerpají Vojáci a diplomati
(1930), Kantoři a inspektoři (1934), Bankéři a proletáři
(1934). I v povídkách převládá pastósně nanesená
pohlavnost často v rámci italském Dekameron melancholický
(1927), Ďábelská nokturna (1928) a j. Ve skvělém
svazečku ltalie a my (1932) shrnul essayistické úvahy o vlašské
přírodě, národní povaze a umělecké kultuře.

Realistické drama dušezpytné neb mravoličné učí se
u těchto básníků a také u cizích mistrů, z nichž lbsen
ustupuje víc a více vlivu ruských dramatiků; drama to se
zabývá sociálními a mravními otázkami a vedle toho
časovými spory a potřebami; někdy proniká výchovná
tendence, jindy satirický poškleb. Větší osobnosti ani závaŽného
díla nemá tato družina. Nad ostatní vynikl plodností
Lothar Suchý (* 1873 v Turnově) , dlouholetý pařížský
zpravodaj »Venkova« a po.vídkář veršem: jeho hry Nezabiješ!
(1903), Slaboch (1909), Červánky svobody (1918),
vynikající obratným dialogem, jsou namnoze občanskými
dramaty pohlavní i životní neschopnosti. Z naturalistického

490