(* 1872), Vincenc Červinka (* 1877), Stanislav Minařík
(1884-1944) a propagátor sovětského písemnictví a
mistrný překladatel poesie, profesor Karlovy university
Bohumil Mathesius a j. Původní soustavné dějiny literatury
ruské nahrazují rozsáhlé partie v Máchalových
»Slovanských literaturách« (1922-1929, 3 d.) a v jejich dodatku
od téhož autora »0 symbolismu v literatuře polské a
ruské« (1935) i ve Wollmanově »Slovesnosti Slovanů« (1928) ;
novější období ruského písemnictví zpracoval Aug. Vrzal
v »Přehledných dějinách nové literatury ruské« (1926) a
Josef Jirásek v »Sovětské literatuře ruské 1917-1936«
(1937). Týž autor zpracoval čtyřsvazkové
»Přehledné,dějiny ruské literatury« (1946). Hlubokou psychologii ruské
literatury podává monumentální dílo Masarykovo »Rusko
a Evropa«, uvádějící hlavně do oblasti myšlenek
Dostojevského, jehož byl Masaryk horlivým apoštolem a
důmyslným kritikem. Máchal zobrazil populárně »Velké
spisovatele ruské a ukrajinské« (1934); Jos. Hostovský
vylíčil »Tragiku v životě a díle ruských spisovatelů« (1925).
Na české půdě z ruského ,péra vyšla díla slavisty Karlovy
university E. A. Ljack~o, »Historický přehled ruské literatury«
(1937, staré ruské písemnictví) a »Klasikové ruské
literatury« (1930, přel. Žof. Pohorecká, obsahuje' charakteristiku
Krylova, Gribojedova, Puškina, Lermontova, Gogola,
Gončarova, Turgeněva, Tolstého, Dostojev'ského a Čechova). Z
pomůcek, přeložených vedle souborného díla Pypinova a
Spasovičova o literaturách slovanských (přel. Ant. Kotík 1880-82),
uvádíme Skabičevského »Historii literatury ruské XIX. stol.«
(1897 v kompilaci A. G. Stína) , S. Volkonského »Čtení
z ruských dějin a ruské literatury« (1901, přeL L.
Hofman), S. A. Vengerova »Základní rysy nové literatury
ruské« (1912, přel. G. Šuran), V. Poznera »Moderní ruskou
literaturu 1885-1932« (1932, přel. V.
Szathmáryová-Vlčková) .

Realismus ve F ran c i i byl na vrcholu v 1. 70. a 80 .. Z jeho
předchůdců H. Beyle-Stendhal zůstal za života nedoceněn
a tvůrce »Lidské komedie«, která vycházela v 1. 40. a 50.,
Honoré de Balzac, mohutný malíř měšťanské společnosti a
jejích zvrhlých vášn.Í, předpovídal již naturalismus.
Vlastním otcem a spolu klasikem realistického románu
francouzského byl G. Flaubert kotvící polovinou bytosti a
polovinou díla v r~mantice; přesnost studia, schopnost
zobrazovati typy společenské i duševní, dokonalost techniky,

494