básníci a kritikové s Vrchlickým v čele: Em. Čenkov, Jar.
Borecký, Oto Theer, J. Vodák, H. Jelínek, Arn. Procházka,
Oto Šimek a j.

A n g I i c k Ý román realistický honosí se dvěma mistry,
W. M. Thackerayem, ironikem velkého světa, a humoristou
drobných lidí Ch. Dickensem. Na pevninské písemnictví
působil pouze Dickens; jeho pozorovatelské umění se
soustředilo hlavně na studium a zpodobování originálních
postaviček, jmenovitě z nízkých vrstev lidových, které znal
až na dno. Postupně se však podání Dickensovo měnilo
v malbu celých sociálních tříd a prostředí, jejichž choroby
a vady velký lidumil odhaloval a tepal, příspívaje tak k
sociální reformě. Dickensova účast s vlastními postavami
jest příznačná pro anglický román vůbec. S ní se setkávali
evropští čtenáři také u dvou 'spisovatelek: u Charlotty
Bronteové, která v »Jane Eyre« stvořila román ženy, bránící
se osudu vnitřní silou, a u filosoficky založené a vědecky
vzdělané George Eliotové, básnířky práce a poznání; na
mravní náplň těchto spisovatelek upozorňoval s důrazem
Masaryk.

Spisy těchto, autorů byly u nás nesoustavně
překládány již v období předcházejícím. Soustavnému
uvádění anglické beletrie měla sloužiti Anglická knihovna
(1898-1913; v 1. 1929-1934 obnovena s n. Ottova
angloamerická knihovna). Ta přinášela i překlady z klasiků
britské a americké prózy i díla spisovatelů současných, M.
Twaina, Moorea, Kiplinga, Widea, Wellse a j. Soustavně
byl však anglický a americký román překládán až ve stol.
XX. Z překladatelů významný byl redaktor »Anglické
knihovny« Josef Bartoš (1861-1926), Pavla Moudrá
(1861-1940), Zdeněk Franta (1868-1943) a j.

Písemnictví s ev e r s k é působilo na evropskou
literaturu díly svých mladších spisovatelů mnohem významněji
než svým mravoličným románem období předcházejícího.
Po sociálním kritikovi a bezohledném vykladači pohlavních
vztahů Švédovi Augustu StI'indbergovi byli to předevšíll1
dva norští a dva dánští mistři impresionismu. Norové Arne
Garborg a Knut Hamsun pronikli psychologií
rozvrácených samotářů, často z kruhů umělecké bohémy; jejic~
metodu neklidného črtání dojmů a nálad i náhlých odlesku
podvědomého dění vystupňoval Dán Herman Bang, kdežto
jeho krajan J. P. Jacobsen, mistr odstínů a lyrický filosof

496