z náladového rozechvění své náladové povídky. Veliký
impresionista českého verše, Antonín Sova, nepracoval ani ve
výpravné a dušezpytné próze jinak a ve znamení
impresionismu stojí celé první období tvorby R. Svobodové a
některých jejích. žaček.

V samostatnou skupinu impresionistickou se ustavilo
několik mladších prozaiků, kteří přijali kromě mocných
dojmů z prózy cizí podněty od spisovatelů domácích a
usilovali o to, aby zjednali ve výpravném umění rovnováhu
mezi živlem duševním a oblastí zevní. Někteří z nich se
pokoušeli užívati tohoto postupu v monografických
obrazech trpících duší a rozvrácených bytostí; uvázli v čirém
impresionismu, který rozkládá skutečnost v hru vjemů a
dojmů a nepřipouští ani hlubšího pojetí člověka
intelektuálního a mravního, ani promyšlené románové stavby. Jiní
pak rozšířili svou oblast k složitějším okruhům lidství a
jali se malovati hromadnou duši náboženského hnutí,
agrárního venkova na přerodu a rozkošnické generace
zachvácené překvapením války. Nad K. Sezimu, teoretika
této skupiny, a jeho druha Jos. Matějku vynikl bohatstvím
svého impresionismu Fráňa Šrámek, k němuž se druží oba
naturalisovaní Moravané, rozený dramatik Jiří Mahen a
lyrik z hořké milosti osudu Rudolf Těsnohlídek, i
Moravan rodem Josef Uher. Z impresionismu se probíjel ke
skladnějším typům prózy Fr. Skácelík. Také románové
a povídkové knihy A. Sovy, F. X. Šaldy a V. Dyka
náležejí částečně do této souvislosti.

Karel Sezima (vl. Karel Kolář, * 1876 v Hořovicích), žák
F. X. Šaldy, se zabral do otázek výpravného tvoření
teoreticky i prakticky; dlouhá léta rozbíral jmenovitě po
stránce formové v »Lumíru« s velkou analytickou schopností
českou románovou i povídkovou prózu. Soubor těch
literárních podobizen a kritických rozborů, směřujících hlavně
k dušezkumné typologii, podal v knihách Podobizny a
reliety (1919, II. zcela přeprac. vyd. 1927), Krystaly a
pr1~svity (1928), Masky a modely (1930) a Mlází (1936).
Psycholog složité ženy a zženštilého muže sensitiva dospěl od
povídky Kouzlo rozchodu (1898) k románu smrtící lásky
Passitlora (1903). V románové studii z podkrkonošské
vesnice V soumraku srdcí (1913) jal se stopovati
nábožensky spiritistické hnutí jako hromadný jev, měnící
podstatně lidovou mysl. Satirický obraz malého města podává
Host (1916); kresba postav nabývá rázu typického a
sce
521