nerie, namnoze vyvážené z brdské lesní přírody, jsou
malovány svěžími barvami. Hudba samoty (1926) mísí v
rámci letního dobrodružství, rozpředeného mezi sensitivním
intelektuálem a pudovou ženou z lidu, romanesknost se
skutečností. Nejrozsáhlejší Sezimovou skladbou jest Dravý
živel (1924), nasycený dechem a duchem podbrdského
domova, kam se zvolna přenáší děj z polabské roviny a kde
hrdinka, vzpírající se nadvládě střízlivosti, zápasí o lásku
a nakonec hyne, odevzdána podvědomému dravému živlu
ve vlastní bytosti i v přírodě; maloměstský román,
odvozený z Flauberta, se rozrůstá na kritiku romantismu. Kniha
vzpomínek Z mého života (2 d. 1946) přináší celou
galeripodobizen spisovatelů z konce XIX. a ze začátku XX. stol.,
viděných očima kritika někdy zaujatého.

Sezimův věrný druh a západočeský krajan Josef Matějka
(1879-1909) zůstal vždy rozpolcen mezi sensitivní
impresionismus a hloubavou rozumovost a mezi lásku k
elegantnímu světu a věrnost rodné půdě. Oba ty póly značeny
jsou jeho dvěma romány, Exotiky (1904), čerpanými ze
světa pražské plutokracie, a epopejí přerozujícího se
venkova, Duše pramenů (1911 s dosl. V. Dyka), kde Matějka
zpodobil svůj domov a vášnivý vztah k němu. V knize
Malý prorok a jiná prósa (1911) jest titulní povídka
mistrný šlejharovský psychologický výsek ze živoření
společenské spodiny.

Předčasně odešel i Moravan z Tišnovska, učitel Josef
Uher (1880-1908), churavý syn spodiny společenské
jako jeho hrdinové, ale čestný umělec silného mravního
povědomí. Vydal povídkové svazky Kapitoly o lidech
kočovných a jiná prósa (1906) a Má cesta (1907, obsahuje
také básně). Posmrtně vyšly Dětství a jiné povídky (1909) .
Jos. Uher pohleděl do hloubek duše lidové a zatesknil si
nad svým životem, přišlápnutým plicní chorobou II bídou
k zemi.

Na Moravě zdomácněl Rudolf Těsnohlídek (1882-1928);
narodil se r. 1882 v Čáslavi a zemřel sebevraždou r. 1928
v Brně, kde působil od r. 1907 jako redaktor
»Lidových novin«, vynikající zvláště v soudním zpravodajství.
K impresionistické próze povídkové dospěl zprvu za
silného vlivu vypravěčů severských, z nichž přeložil díla Kn.
Hamsuna a S. Lagerlofové. Dějová i povahokresebná linie
tuhne postupně v knihách povídek: Dva mezi ostatními

522