roslava Marie (v. v.), napájející barokní mravoličné
krOniky neostýchavým exhibicionismem pohlavním.

Silným protestem proti panovačné moci pohlavnosti nad
rozumově tvořivými a mravně konstruktivními složkami
života jest působení Jar. Johna. Jaromír John (pseudonym
profesora a novináře Bohumila Markalouse, * 1882,
výtvarného kritika a horlitele pro výchovu vkusu a
zvl.zraku) jeví se v začátcích povídkové prózy, námětů namnoze
vojenských a válečných, vynikajících bezprostřední
názorností (Večery na slamníku 1920, defin. vyd. 1930),
genrovým humoristou; ukazuje však ve svérázných pracích
polobeletristických, jak možno oblast pohlaví výchovou a
kulturou přiblížiti mladé duši bez ničivé dráždivosti (Listy
z vojny synovi [1917], Tátovy povídačky [1921], Narodil
se ... [1934]). Z jiných povídek neúnavného
experimentátora pružného slohu a vtipné formulace upoutaly zvláště
psychopatický obrázek válečný Zbloudilý syn (1934) a
sytá, dokumentárně podložená evokace milostné
sentimentálnosti let 70., Boský osud (1935). Kolem životní
šedesátky Johnovy vrcholí jeho dílo »láskyplným románem«
Moudrý Engelbert (1940). Skeptický a ironický znalec
života a jeho problematických radostí dovádí svého hrdinu
erotickými zmatky k »brahmánskému«, filosofickému
smíření s tragikomedií lidskou. Humoristou zdravého jádra
ukázal se v souboru ironických povídek Dořini milenci
a jiné kratochvíle (1942), vrcholícím živou groteskou
>',Lotos non plus ultra«.

Silnou vlohou výpravnou vyniká mezi mladšími
naturalisty Jan Vrba (* 1889 v Klenčí u Domažlic), jehož pracím
vtiskly ráz jak chodský původ, tak prvotní povolání v
lesnictví praktickém i školském. Plodný improvisátor lehkého
daru slovního píše lyriku i povídky, romány i přírodní
obrázky, skladby historické i črty vzpomínkové; objevitelem
a skutečným básníkem se prokázal Vrba v malých
obrázcích z přírody, násobících pronikavou znalost odbornou
svěžím postřehem impresionistickým a někdy houstnoucích
v příběhy bájetvorné.

Lyrika Vrbova od březinovského epigonství v
Radostném zaslíbení (1914) tuhne v sytou, občas rozcitlivělou
přírodní malbu Jitřního _lovu (1917) a V polední stráni
(1921) ; rozjímavým odrazem válečné doby jest
vlastenecká Zahrada getsemanská (1918).

Několik povídek tvoří průpravu k románům. Z těch
Člo
530