(1913), Kouř Z Ithaky (1926), Svatební cesta. Listy z
bojiště (1931) a j. Zvláštní místo zaujímá svazek Vla..~t
(1920); obsahuje novinářské stati Horkého, jimiž za
hranicemizasáhl významně do revoluční propagandy. Ve feuil·
letonech Karla Horkého propuká mladistvá láska k životu,
horoucí spravedlnost sociální, ):rterá nesnese lež a podlost,
důsledný demokratismus, ctící právo osobnosti; vše
podáno živě, názorně, drasticky. Menšího zdaru došel v
pracích povídkových, dramatických a lyrických.

Jako v období předcházejícím provázela feuilletonistika
slovesnou tvorbu umělců, jejichž pole působnosti leží jinde.
Tak psal literární a umělecké feuilletony F. X. Šalda v
»Národních listech«, ve »Venkově« a v »Tvorbě« (shrnul je do
svazku »Časové a nadčasové«, 1936), ve »Venkově« Václav
Tille, společenské feuilletony Václav Hladík v »Národních
listech« a Jaroslav Hilbert ve »Venkově«, Viktor Dyk
v ~>Národních listech« a v »Lumíru« a řešil v nich otázky
národní cti a povinnosti. V »Lidových novinách« sloužily
feuilletony S. K. Neumanna sociální revoluci. Zvláštní
oblibě se těšil feuilleton krajinářský a umělecko-krajinný,
zvláště v období impresionismu, kdy často doprovázel
výtvarnou činnost malířů, jako na př. u Miloše Jiránka.
Cestopisný feuilleton nabyl rázu téměř vědeckého, když
vycházel z pera cestovatelů a vědeckých badatelů jako
orientalistů Aloise Musila (1868-1944), Bedřicha Hrozného,
objevitele i rozlušti tele jazyka i písma hetitského, indologa
Vincence Lesného nebo botanika Karla Domina (* 1882).

literární a umělecká kritika od let 80. do války světové.
Literární kritika česká se neudržela v 80. letech na výši,
kam ji povznesla esteticko dogmatická metoda Josefa
Durdíka a národně výchovná prakse Jana Nerudy; pouze
»národníci« v »Osvětě« s bystrou El. Krásnohorskou v čele
udržovali vyšší úroveň. Jinak kritika pozbyla vůdčího
postavení v literatuře a poklesla na referentství, jež nechtělo
spisovatele ani souditi, ani jim ukazovati umělecké cíle, ani
je analysovati, nýbrž prostě zprostředkovati obecenstvu
známost jejich prací. Z obdobných podmínek vycházel jako
kritik též Jaroslav Vrchlický (v. výše), ale u něho za
nedostatek pevné metody a jednotného kritického stanoviska
odškodňovaly schopnost vmýšleti a vžívati se do cizích
osobností básnických, jemný smysl pro formální stránku

535