vic a Milan Ogrizovié; z polského básnictví pak bylo
doporučováno vášnivé přilnutí k půdě domova, zavlažované
proudy náboženskými a prostoupené kořeny venkovské
lidovosti, jak tomu učí vývoj od Stan. Wyspianského až po
Emila Zegadlowicze. Propagandě této hlubší shody
literární slouží obě básnické antologie, uspořádané a přeložené
Janem Karníkem, Z polského Pa,rnasu (1930) a Poesie
svobodné Pol.sky (1937).

Důvěrný vztah projevil se k ruskému písemnictví
sovětskému, jenž nevycházel vždy z pramenů slovesně
uměleckých. Určovaly jej často nadšené sympatie s politickým,
sociálním a kulturním světem sovětského Ruska, které
bylo i cestovatelským cílem představitelů mladého
písemnictví. Stupňovanému zájmu, který doprovázela i nebývalá
znalost ruštiny u nás, hoví horlivá činnost publikační.
Ctihodnou Ottovu »Ruskou knihovnu« vystřídaly sbírky:
Nová ru.ská knihovna, řízená, B. Mathesiem (1928-1935,
v naklad. »Melantrich«), Sovětští autoři (od r. 1931, nákl.
K. Boreckého), Spisovatelé Sovětského svazu (od r. 1934,
nákl. J. Fromka) a Knihy Nového Ruska, jež se přezvaly
na Knihovnu šest'iny světa (od r. 1935, nákl. B. Jandy).

Dříve než výpravná próza sovětské Rusi došla pozornosti
na západě a také u nás revoluční lyrika, tkvějící kořeny
namnoze v tvorbě před válečné a souvisící i s básnictvím
ostatní Evropy. Tři význačné antologie seznámily s ní
českého čtenáře: Sborník sovětské revoluční poesie,
uspořádaný Jiřím Weilem (1932), Nová ruská poesie, sestavená a
přeložená Boh. Mathesiem (a Mal'. Marčanovou 1932) a
Antologie sovětského básnictví, pořízená Jindř. Hořejším
(1936). Básnické osobnosti tu zastoupené, z nichž Al. Blok,
Vlad. Majakovskij, Serg. Jesenin a Děm. Bědnyj jsou
nejmohutnější, proběhli ve své revoluční lyrice drahou od
futuristického novotářství po obnovu verše klasického, od
civilisačního opojení po dědinskou pokoru, od brutálností
naturalistických po mystické tuchy, dobírající se
tajemného smyslu revoluce; na sociální a proletářské básnictví
české působili pronikavě.

Umělecky skrovnější jest přes značné sebevědomí svých
nositelů přínos sovětské prózy výpravné,. zaujaté takřka
výhradně služebným úkolem při hospodářsko společenské
výstavbě sovětské Rusi, pokud nelíčí revoluční převrat
sám a boje s ním spojené. Z prozaiků k nám vydatně
uváděných, nehledíme-li k J. Erenburgovi, jenž jest spíše
pu
577